Trenér Čada: V Brně jsme byli nejlepší

Šestapadesátiletý kouč totiž bojuje s VK Prostějov v českých soutěžích, ještě minulý týden stíhal Ligu mistryň, vede slovenskou reprezentaci žen, a aby toho nebylo málo, tak si láme hlavu se studenty fakulty sportovních studií v Brně. „Času moc není, ale vždycky v červnu nebo červenci mám program volnější,“ směje se.

Na dvě stě procent Čada pracoval vždycky. Už jako hráč Zbrojovky Brno dělal v osmdesátých letech asistenta legendárního trenéra Karla Lázničky.

Nejslavnější část hráčské i trenérské kariéry zažil Čada právě v Brně. S ženským extraligovým týmem KP Brno nasbíral během dvanácti let pět mistrovských titulů. „V Brně bylo výborné zázemí, zajištění sponzoři a stabilní funkcionářská sestava. Nemusel jsem s nikým bojovat, všichni jsme byli na jedné lodi. To mi tehdy hodně pomohlo,“ vzpomíná zkušený trenér na úspěchy ve svém oblíbeném městě.

Pět titulů pro Brno

Od roku 1972 Čada zářil v dresu Zbrojovky Brno, se kterou získal dva tituly mistra republiky. „Hrál jsem v Brně šestnáct sezon. To je docela dlouhá doba. Volejbal byl vždycky můj život,“ říká muž, který celou dobu patřil k oporám základní sestavy.

A proč úspěšný volejbalista zamířil po skončení kariéry k ženskému volejbalu? „To je jednoduché. Nedostal jsem nabídku trénovat mužskou ligu, i když jsem na začátku chtěl pracovat s muži,“ usmívá se uznávaný kouč, který o teorii volejbalu také publikuje odborné studie.

Právě Čada stál na začátku nejslavnější novodobé éry brněnského ženského volejbalu. V rozmezí let 2002 až 2007 dovedl družstvo KP Brno pětkrát k extraligovému titulu. „Za nejsilnější sestavu považuju tým okolo Mariky Těknědžjanové, Markéty Tomanové nebo Terezy Tobiášové. Tehdy jsem věděl, že jsme nejlepší,“ chválí své bývalé svěřenkyně. Třeba Tomanovou si Čada po svém odchodu z Brna vzal do nového týmu s sebou.

V roce 2008 dostal šestapadesátiletý kouč neodolatelnou nabídku z Prostějova, který s cílem uspět v prestižní Lize mistryň začal skládat hvězdný tým. Novou výzvu Čada nemohl odmítnout. Když se poprvé vrátil do haly ve Vodově ulici jako kouč hostujícího celku, zmocnila se ho neobvyklá nervozita. „Zvláštní dojmy pořád nezmizely, ale beru volejbal jako profesionál a v Brně se cítím vždycky dobře,“ říká.

Prostějovskou misi začal Čada úspěšně. V první sezoně Hanačky vyhrály Český pohár, extraligu a do závěrečných bojů v Lize mistryň nepostoupily jen kvůli horšímu poměru setů. V letošním roce tým nabitý velkými jmény obhájil pohárový triumf, druhé vítězství v extralize je nejspíš jen otázkou času a v evropské

soutěži Prostějov ztroskotal mezi dvanáctkou nejlepších týmů na možná nejsilnějším družstvu Evropy, italském Pesaru. „Odehráli jsme kvalitní duely s Bielsko Bialou i Dynamem Moskva. Můžeme na tyto výkony do budoucna navázat. Náš cíl je postup do Final Four,“ nastiňuje Čada plány pro příští rok.

K úspěchu v play off ale prostějovský klub potřebuje, aby se mu po sezoně nerozutekly klíčové volejbalistky. „Hráčky by v Prostějově rády zůstaly. Bude záležet na podmínkách, které se nám podaří vytvořit. Za sebe můžu říct, že z velkých odchodů nemám strach,“ prozrazuje. Navíc se Prostějov letos neúspěšně ucházel o pořádání závěrečného turnaje Final Four. V nové sezoně se vedení hanáckého klubu hodlá o prestižní akci poprat znovu.

Od loňského play off zůstává Prostějov v domácí nejvyšší soutěži bez prohraného utkání. To Čadově týmu připravilo ve finálové sérii právě „jeho“ Brno. Od 15. dubna 2009 jsou Hanačky neporazitelné. „Hráčky jsou pod tlakem. Může se stát, že nebudeme mít dobrý den, a že Prostějov prohraje. Nechci se také bít do prsou a říkat, že prohra nepřijde, ale zatím ji chceme pořád oddalovat,“ věří renomovaný kouč v protažení série.

Klub i nároďák

Jen co Čada přestane přemýšlet nad taktikou svého klubu, musí se soustředit na slovenskou reprezentaci, u které působí od roku 2002. „Spojení obou pozic je vždycky náročné. Každému se to ale nepovede. Je třeba takové situace využít a maximálně se snažit uspět. Pořád to beru jako velkou čest,“ váží si Čada, se kterým v národním týmu Slovenska působí například Solange Soaresová, naturalizovaná Brazilka, která také hájí prostějovské barvy.

I když bývalý brněnský trenér vede národní tým Slovenska, nezapomíná ani na českou reprezentaci. „Máme silný výběr, ale je potřeba k dobré výkonnosti přidat taky morální sílu. Záleží na všech hráčkách, aby se obětovaly volejbalu a týmu. To mi u reprezentace zatím chybí,“ komentuje.

A najde si vytížený muž prostor v nadupaném programu i na jiné sporty? „Určitě. Sleduju olympiádu. Byl jsem taky hokejista a bratr hrál dokonce za Košice, takže tento sport je můj koníček pořád,“ směje se protřelý volejbalový všeuměl.