„Začátky byly těžké, ale něco jsme si s hráči vyříkali a snaží se pracovat," říká devětatřicetiletý Kopecký, který s Helasem ve středu od čtvrt na osm večer v hale ve Vodově ulici přivítá v prvním „novém" derby Tango Hodonín.

Čekáte vypjatý duel?

Nečekám nic vyhroceného. Brněnští kluci to asi berou jinak, protože se všichni mezi sebou znají. Oba týmy hrají podobným stylem, rozhodne momentální forma a maličkosti.

Helas si od vašeho příchodu sliboval zavedení většího řádu a disciplíny. Daří se to?

Pro trenéra je těžké tlačit na hráče, kteří nastupují za amatérské podmínky a jejich priorita je něco jiného. Kluci netrénovali skoro vůbec, já jsem zase typ, který tréninky vyžaduje. Začátky byly těžké, ale něco jsme si s hráči vyříkali a snaží se pracovat. Aspoň dva tréninky týdně, které máme, se snaží odmakat, ale je to pořád málo. Ostatní kluby trénují až čtyřikrát týdně. Nestačí přijít a hrát fotbal v hale, trénink je potřeba. V tomto směru jsem teď spokojený. Kluci to vzali za správný konec, i když nebylo snadné je přesvědčit. Má to teď kvalitu.

Marek Kopecký
- Narozen: 19. února 1977 (39 let)
- Klub: Rádio Krokodýl Helas Brno
- Hráčská kariéra: Chrudim (2006–2010, 2012–2014), Bohemians 1905 (2010–2012)
- Statistiky v lize: 207 zápasů / 136 gólů, 107 asistencí
- Statistiky v reprezentaci: 40 zápasů / 19 gólů

V minulé sezoně jste naskočil jako hrající trenér do několika utkání. Máte chuť ještě hrát?

Minulý rok jsem uvažoval, že hrát budu, absolvoval jsem i celou přípravu. Jenže hned v prvním zápase jsem si poranil koleno, které jsem měl po šesti operacích. Šel jsem na artroskopii a řekl si ne. Už mě nebaví se dostávat zpět. Věnuju se teď jen trénování.

Kdy vás poprvé napadlo, že chcete šéfovat lavičce?

Až někdy ke konci v Chrudimi. Nabídli tehdy reprezentantům, že si můžeme udělat trenérský kurz. Sešel jsem se tam třeba s Davidem Fričem, Martinem Brůnou, Zdeňkem Slámou.

Máte teď větší stres?

(Úsměv) Hráči to mají strašně jednoduché. Být trenér je opravdu zátěž, je to větší nápor na psychiku. Jako hráč jsem přišel, odtrénoval, odehrál, tím to pro mě zvadlo. Teď pořád přemýšlím, co udělat líp, rozebírám soupeře, snažím se udělat kvalitní trénink, držet kolektiv pohromadě. Jsem v kolotoči.

Chytlo vás trénování natolik, že si kladete vyšší cíle?

Uvidíme, u nás to s trenérstvím není ideální. Jen málo klubů pracuje, jak má. Jsem u reprezentační jedenadvacítky, práce s mladými mě strašně baví. Vidím, že se chtějí zlepšovat, ale třeba nemají možnost.

Proč?

V lize běhá pořád víc průměrných a podprůměrných Brazilců. Místo abychom zaplatili kluky, kteří o futsal mají zájem a chtějí trénovat. Momentálně náš futsal nejde správnou cestou, ale je to věc klubů a majitelů, chápu, že sponzoři tlačí na výsledky. Litoměřice jsou celé brazilské, přitom já tam mám tři reprezentanty, ale proti nám se ani neobjevili na palubovce. Pak přijedou na sraz nároďáku a ptají se, co mají dělat.

Jak si od nové stresující práce nejlépe odpočinete?

Nejradši u rodiny. V sobotu se mi narodila dcerka, mám teď myšlenky trochu jinde. Futsal je jen futsal, na rodině záleží nejvíc.

Do Brna vás zavedl jen futsal?

Neberu ho jako práci. Jen trénování mě neuživí, mám další aktivity. Jezdím proto, že mě trénování baví, ale je to spíš koníček. A s dojížděním časově náročný.