„Neobrečela jsem to, zklamaná jsem, ale je to sport a nyní se musím soustředit na finále mistrovství světa. Hodit vše za hlavu a vydat ze sebe to nejlepší," vyhlížela ihned další klání.

V Riu se i přes ztrátu plavecké čepice a vody v brýlích držela v první části v závěsu za vítěznou Američankou Gwen Jorgensenovou. Pak ovšem přišla cyklistika. „Výborně jsem se ještě pohybovala v desítce závodnic první tři okruhy. Ale vydala jsem víc energie, než jsem měla, a pak v běhu mi prostě došlo a bylo z toho sedmadvacáté místo," posteskla si.

Olympiádě přitom věnovala důkladnou přípravu. „Strávila jsem skoro pět týdnů v Pyrenejích na vysokohorském kempu, pak jsem absolvovala dva závody Světové triatlonové série. Ve Stockholmu, který se povedl, mě ale postihly střevní potíže a měla jsem co dělat dát se do kupy na druhý závod v Hamburku. Posledních čtrnáct dnů jsem strávila ve španělské nížině, podobné klimatem Riu," přiblížila.

V Brazílii jí při závodě trochu scházeli diváci, kteří jí dodávali sílu před čtyřmi lety v Londýně. „Rozdíl je propastný třeba v počtu přihlížejících už na rozplavbu. V Londýně ten dav cítíte, v Riu jsem vnímala jen příjemnou atmosféru fanoušků přímo při závodě. Přeci jen jsme byli mimo centrum dění olympiády," pokrčila rameny.

Díky Českému olympijskému výboru strávila poslední dvě noci před závodem v apartmánu přímo na pláži Copacabana v dějišti závodu, čímž jí odpadlo dojíždění. „To bylo opravdu super. Jinak jsem byla v Českém domě až po závodě při rozhovoru pro televizi. Se sportovci jsem tolik nepřišla do styku, jen s velmi pohodovou Katkou Nash, s kterou jsem byla na večeři. Moc fajn holka. Líbil se mi nápad ladit Český dům v duchu Emila Zátopka, kterého si velmi vážím a myslím, že jde opravdu o našeho nejlepšího olympionika," dodala.