„Je to nejdůležitější část, nejdelší dobu strávíme na kole. Já se trápím v plavání, běh jde relativně sám, ale nejvíc se dá nechat na kole,“ potvrzuje brněnská triatlonistka Simona Křivánková (na snímku), elitní česká reprezentantka na středních a dlouhých tratích.

Tomu také odpovídá počet hodin, kolik tréninku na kole věnuje. „Nejdelší čas, dvě až pět hodin. Zatímco plavání trénuji od hodiny do hodiny a půl, běh od třiceti minut do tří hodin,“ srovnává triatlonistka, která loni ovládla rakouský ironman a skončila druhá v Malajsii nebo Izraeli.

Pro absolvování středních či dlouhých distancí musí i amatéři odsedět hodiny v sedle. „Jsou dva přístupy. Jeden doporučuje pro ironmana aspoň jednou týdně dlouhé kolo na pět, šest hodin, druhý naopak jen dvakrát třikrát týdně vyjet na tři hodiny. Na polovičního ironmana musí člověk vždy aspoň dvě hodiny na kole sedět, aby si zadek a nohy zvykly,“ podotýká žena, která má ve sbírce titul mistryně republiky na dlouhém Moraviamanovi nebo triumf na polovičním a nejpočetnějším Czechmanovi.

Seriál Triexpert Jak na triatlon
Deník Rovnost ve spolupráci se společností Triexpert nabízí svým čtenářům nový seriál s názvem Jak na triatlon. Věnuje se stále oblíbenějšímu sportovnímu odvětví, které spojuje tři různé disciplíny: plavání, cyklistiku a běh. V deseti dílech se dozvíte mimo jiné, jak si správně vybrat typ závodu, jak ideálně rozvíjet kondici, dočtete se o vhodné výživě, správném cyklistickém posedu, výběru materiálu či možnostech regenerace. Pravidelný seriál najdete na stránkách Deníku Rovnost každý čtvrtek. Pokud máte tipy na témata, která vás o triatlonu zajímají, pište na e-mail jaroslav.kara@denik.cz.

Na rozdíl od některých soupeřů se nevyhýbá domácí přípravě na cyklistickém trenažéru. „Vydržím na něm třeba pět hodin v kuse. Koukám na televizi, videa, poslouchám písničky. Vzniklo to jako z nouze ctnost, když jsem otěhotněla, bylo to bezpečnější než jet ven. Když se mi narodila dcera Lucie, zase jsem neměla tolik hlídání, takže trenažér na kolo i běh se staly mými partnery. Zvykla jsem si a věřím, že je to i efektivní trénink,“ líčí.

Křivánková se řídí podle počtu wattů, což je ukazatel výkonu. „Na trenažéru jsou intenzivní tréninky bezpečnější než v provozu. Doma také nemusím řešit světlo, můžu jet i večer, málokdy se dostanu odpoledne v týdnu ven. Vzhledem ke stavu silnic kolem Brna vnímám trenažér jako lepší variantu,“ popisuje pětatřicetiletá závodnice.

Specialita středních a dlouhých triatlonů na rozdíl od olympijských spočívá v tom, že se jezdí bezhákově, závodníci musí dodržovat nejméně desetimetrové rozestupy. „Je to zásadní rozdíl. V háku máte nohy víceméně svěšené, zatímco bez háku co neušlapete, to nemáte. Hodně je cítit, když fouká vítr. I když jedete deset metrů za někým, je patrný úbytek wattů. Závodnicí si musí zvyknout na jízdu bez háku, je lepší trénovat sám a nevozit se za nikým,“ nabádá.

Značný rozdíl pak spočívá ve vybavení, triatlonový speciál oproti silničnímu kolu ubere značnou porci minut. „Materiál dělá moc. Taky jsem začínala na klasickém kole, jenže posed je přece jen jiný, na speciálu aerodynamičtější. Někomu nevyhovuje, lidi bolí záda, za krkem. Trénují tak spíš na silničce, pak se párkrát projedou na časovkářském kole, aby si zvykli a nějak závod přežili,“ povídá Křivánková.