A tak trojnásobná česká mistryně světa v krasojízdě Martina Štěpánková v tichosti končí s aktivní kariérou. Těsně před mistrovstvím světa v Rakousku. „Donutily mě pracovní povinnosti. Pracuju ve fitcentru, kde máme různě služby, a dá se to těžko skloubit,“ vysvětluje.

Proč jste se rozhodla skončit těsně před šampionátem?
Já byla rozhodnutá už loni, že moje letošní sezona bude poslední. Chtěla jsem si ještě vyzkoušet krasojízdu s novými pravidly a jela jsem ještě mistrovství republiky na začátku října. (závod vyhrála – pozn. red.)

Takže už jste ani neuvažovala o světovém šampionátu v Rakousku?
Přemlouvali mě, ať to ještě zkusím. V Dornbirnu už jsem v roce 2002 vybojovala zlatou medaili. Proto jsem trošku váhala, ale nakonec jsem se rozhodla, že skončím.

A nebude vám krasojízda chybět?
Myslím, že už ne. Člověk má rodinu, a tak nějak plynule přechází k jiným zájmům. Ráda se na kole svezu, ale už se nebudu muset stresovat na závodech. Dospěla jsem k tomu, že už se asi nepotřebuju honit s o patnáct let mladšími závodnicemi.

Získala jste tři světové tituly. Na který budete nejraději vzpomínat?
Určitě na ten první, který jsem udělala v roce 1998 před domácími diváky v Přerově. To byl krásný zážitek.

Roste mezi českými talenty nějaká vaše nástupkyně?
Já doufám, že snad naroste. Ale asi to ještě potrvá.

Česká sálová cyklistika se pomalu ale jistě vytrácí z povědomí fanoušků a klesá ke dnu. Proč?
Má to spoustu důvodů. Není to olympijský sport, tudíž chybí dostatek financí i profesionální trenéři. Z toho pak plyne, že chybí základna a nepořádají se závody. Část viny určitě nese i vedení svazu. Prostě jde o klasické problémy malého sportu.

Jak teď budete trávit čas, který jste dříve věnovala tréninku.
Tak samozřejmě mám práci a kromě ní chci věnovat všechen čas rodině. Třeba později zkusím i nějaké studium, ale až po výchově dcery. Stále dělám exhibice, které mají u publika vždycky úspěch. Jsou neokoukané. Díky všem, kteří mě během mé kariéry podporovali – rodině, přátelům i sponzorům.