Jinak se dvaadvacetiletému sportovci tenhle ročník vydařil. Mimo jiné získal stříbro na mistrovství republiky v Kladně. „Sezona byla skvělá. Dvakrát jsem se dostal pod 50,50, o tom jsem ani nesnil. Všechno se povedlo výborně, včetně kvalifikace na Evropu. Až tady to nakonec nevyšlo,“ zhodnotil brněnský běžec ještě z dějiště šampionátu.

Jste hodně zklamaný?
Je to rozporuplné. Priorita pro mě byla se na mistrovství vůbec dostat, takže jeden velký cíl jsem splnil. Ale zároveň jsem tu chtěl předvést kvalitní výkon, a ne se jen zúčastnit a skončit mezi posledními. Jsem zklamaný z výkonu, protože jsem zaběhl nejhorší čas za sezonu, ale užil jsem si to i tak. Je to první taková akce, ty další se mi snad vydaří líp.

Jaké dojmy jste si ze závodu odnesl?
Většinou si běh příliš nepamatuju, protože se vše seběhne opravdu rychle. Nervózní jsem nebyl, ale od začátku mi chyběla šťáva. Na každou překážku jsem musel dotahovat a nasadil jednotvárné tempo, s kterým jsem doběhl až do cíle. Bylo to takové nemastné neslané.

Čím si to vysvětlujete?
Při rozcvičování jsem si připadal lehce unavený. Mají tady jiné call roomy (svolavatelny - pozn. red). Na mistrovství republiky nám zkontrolují čísla a odvedou nás na stadion asi čtvrt hodiny před závodem. Tady se to děje pětačtyřicet minut dopředu, na což nejsem zvyklý a je těžké se přitom rozcvičit. Příprava před mistrovstvím byla v pořádku. Před republikou jsem trochu víc potrénoval, aby forma vygradovala až tady, ale bohužel to nevyšlo.

Ovlivnilo vás i vypjaté prostředí?
Závodili jsme na Olympijském stadionu v Berlíně, který má tribuny pro asi pětasedmdesát tisíc lidí a vypadá jako obří koloseum. Nic takového jsem doteď nezažil, i diváků přišlo jednoznačně nejvíc. Šel jsem se tam podívat den dopředu a extra nervózní jsem rozhodně nebyl, naopak mám tohle rád, takže mě to spíše hnalo. Možná na mě pak atmosféra trochu dolehla, ale nepřipouštěl jsem si to.

Přijela vás povzbudit rodina?
Přijel taťka se ženou a moje přítelkyně. Sestra byla na táboře a dívala se odtamtud. Vím o spoustě lidí, kteří mi fandí, a moc jim za to děkuju, pomohlo mi to. I proto mě mrzí výsledek, když se dívalo tolik lidí.

Nyní už jen odpočíváte?
Naše výprava se vrací do Česka třináctého, do té doby mám volný program. Můžu fandit, sledovat závody či si prohlédnout Berlín. Využiji toho, že jsem tu s rodinou, a navštívíme třeba nějaké muzeum, ale jinak budu převážně na stadionu podporovat ty, co se dostali dál. Pak mě čeká finále extraligy.


JAROSLAV GALBA