Stánky a cedule zvoucí na víkendovou slavnost. Centrum města s hezkým náměstím. Ještě pár minut autem, a najednou hliníkový plot. Stojím před jednou z „bran“, kterou se lze dostat na německý okruh. Přijíždím na Sachsenring, abych strávil závod mistrovství světa silničních motocyklů v týmu Cardion AB Motoracing brněnského jezdce třídy Moto2 Karla Abrahama.

Téměř za humny německého městečka stojí jeden z okruhů pro nejprestižnější motocyklové závody. Hluk motorů tlumí dřevěná ohrada, takže na první pohled motodrom z dálky vypadá spíš jako velká stáj pro koně. Nemám ještě akreditaci, takže po dotazu na směr k hlavnímu vstupu pořadatelka u brány ukazuje kamsi doleva. Sedám do auta a jedu naznačeným směrem.

Cedule, směrovky, ukazatele? Ty bych těžko hledal mezi značkami. Jedu spíš podle citu. Po asi kilometru dorazím na křižovatku, kde je konečně první šipka. Cítím se jako voják hledající slabinu nepřítele, aby pronikl dovnitř.

Bez akreditace mě ale nikam nepouští, takže objíždím okruh, až přijedu na parkoviště velkého kempu. Tam, kde ještě před pár dny bylo pusto a prázdno, se nyní tlačí tisíce lidí. „Wir möchten Bier. Where is a toilet room? Uno Valentino!“ Směs němčiny, angličtiny a italštiny víří vzduchem.

Stan na stanu, auto vedle motorky. Zaparkuji a pokračuji z kopce směrem k okruhu. Slunce nemilosrdně spaluje mě i všechny fanoušky. Kdo může, hledá přívětivý stín některého z pivních stánků či velkých stanů.

Trať mé jízdy se pomalu svažuje a okruh přede mnou leží jako na dlani. Výhled kazí jen několik stromů, které zato v kempu žalostně chybí. Stín je vzácnější než nafukovací panny. Po cestě k okruhu jich potkám vystavených hned několik…

Polňačka končí přeťatá asfaltovou silnicí. Po ní se proti mně hrne vlna fanoušků. Právě totiž skončil úvodní trénink třídy Moto2. Jen se zamyslím, jak asi skončil Abraham. Fronta u prodeje vstupenek má několik metrů. Podívám se na cenu. Za víkendovou vstupenku musí fanoušek zaplatit pětasedmdesát eur, což je bezmála dva tisíce korun. Jen pro představu, za víkendový lístek na Velkou cenu silničních motocyklů České republiky zaplatíte přibližně o pět set korun méně, v předprodeji jej seženete za necelou tisícovku.

Že se za hlavní bránou jedou závody mistrovství světa, připomínají pouze davy lidí a hluk motorek. Kousek od vchodu je benzinka, o kus dál nízká kamenná vilka a vedle prodejna automobilů. Kdybyste tu byli v zimě, tak si myslíte, že stojíte leda tak před zavřenými vraty zábavního parku. Okruh je totiž vybudovaný téměř v městské zástavbě.

Pokračuji směrem k hlavní bráně, která leží úplně jinde, než mi na začátku anabáze ukázala jedna z pořadatelek. Pro jistotu se ptám ještě policistů na cestu. „Hlavní brána?“ Pokrčí rameny a zakroutí hlavou. Pomůže mi až jeden z fanoušků. Vyzvednu akreditaci, projdu bránou a dojdu do motorhomu Abrahamova týmu. Zde mě přivítá ředitelka brněnského Automotodromu Ivana Ulmanová. „Abaja byl jedenáctý,“ hned říká.

Pohodlně se usadím, vypiji asi půl litru vody a zaposlouchám se. V horkém letním podvečeru nejsou slyšet broučci nebo zpívající ptáci. Město Oberlungwitz i celé jeho okolí o víkendu žije závody motorek a hlukem dvoutaktních motorů.