V mládí jsem skákal s holí a trefoval rajčata, směje se Choupenitchův kouč

V mnoha sportech je předsezonní příprava těžká a neoblíbená. Platí to i v šermu?

Jde o kombinaci atletického tréninku a těžké práce na nohy. Šermíři se na ně dost spoléhají. Po technických trénincích příprava graduje do soutěživosti. Šermíř má za týden se sparingpartnerem absolvovat okolo třiceti soubojů na patnáct zásahů. Abyste vyhrál nějakou soutěž, musíte na ní zvládnout šest soubojů na patnáct zásahů. Například na olympijských hrách potřebujete pět soubojů za den. Takže občas děláme dva bloky, ráno a večer. Vše teď směřujeme na start sezony 20. října v egyptské Káhiře na Světovém poháru.

Mezi vámi a Alexandrem je rozdíl 46 let. Jak si spolu vyhovíte?

Je to první pořádná sezona a teprve jsme začali. Vztah mezi trenérem a šermířem je velice blízký, ne jako v plavání nebo jiných sportech, kdy kouč pracuje s větší skupinou. My spolu trávíme hodně času a poznáváme se. Naše spolupráce je zatím povzbuzující a kreativní. Saša mě svým podnětem donutí vždy o něčem popřemýšlet.

Čeho může dosáhnout?

Určitě je jeden z nejtalentovanějších šermířů, které jsem viděl. Má fantastickou osobnost. Miluje publikum, nebo když šermuje v televizi. Poté zvedá úroveň své hry. Tyto vlastnosti sedí na zápas druhu olympijského finále. Je to něco, k čemu postupně směřujeme. Máme před sebou dlouhou cestu, ale momentálně atakuje top šestnáctku na světě. Nyní je zhruba osmnáctý, ale chceme skočit do šestnáctky.

Kvapil skončil v Chabarovsku. Kometa je v kontaktu s jeho agentem

Umístění v top šestnáctce ve světovém žebříčku je stěžejní pro olympiádu v Tokiu 2020?

V Japonsku bude týmová soutěž. Šermíři z ní se automaticky představí i v individuální soutěži. Česká republika nesestaví družstvo, takže jsou tady jen zhruba dvě místa pro zbývající fleretisty, kteří jsou vysoko v žebříčku. Saša se musí pohybovat zhruba do šestnáctého místa.

Máte i cíl, kam se posunout ve stylu šermu?

Bude důležité, aby se Saša zlepšil i takticky a počítal s agresivními šermíři, kteří na vás vyvíjejí velký tlak a zastrašují vás. Musí se na ně co nejlépe připravit, být chytrý.

Kolik fleretistů trénujete?

Vedu také velice dobrého šermíře z Velké Británie Richarda Kruse, světovou šestku. Mám soukromý šermířský klub v Londýně a samozřejmě předávám rady i některým mladším klukům, ale pomáhají mi mladší trenéři. Saša a Richard jsou pro mě teď hlavní cíle na další tři roky.

Je složité rozvrhnout si čas, když jste tak zaneprázdněný?

Pomáhá mi, že Saša jezdí často do Londýna, většinou na deset dní. Moje rodina si však samozřejmě stěžuje. Není lehké mít rodinný život, když jste šermířský trenér. (úsměv)

Hattricky v krajských fotbalových soutěžích: střelci spoléhají na sobeckost

Se šermem jste prý začal ve dvanácti letech a inspiroval vás seriál o Králi Artušovi…

Přesně tak. V mládí jsem skákal s holí a trefoval rajčata. (smích) Táta mě pak vzal do šermířského klubu. Myslím, že i několik kluků tohle stále dělá. Generace se mění, takže hodně jich má rádo počítačové hry. Když jim dáte do ruky zbraň, myslím tím třeba meč, budou ji milovat. Šerm je velice krásný a romantický sport. Když o něm víte víc, stává se pro vás vášnivější. Jde o to být třeba jako Zorro…

Jaký moment byl pro vás největší v kariéře?

Měl jsem jich několik, ale za úspěch beru vítězství na předolympijském turnaji v Petrohradě před hrami v Montrealu v roce 1976. Porazil jsem každého a měl jsem velkou šanci to zopakovat na olympiádě. Nepovedlo se mi to však z několika důvodů. V šermu je důležité i rozhodování. Na olympiádě byli rozhodčí specializující se na šavli a situace posuzovali jinak. Musíte změnit styl šermu a na olympiádě jsem nešermoval tak, jak jsem chtěl. Předtím jsem vyhrál několik podniků Světového poháru a Grand Prix. Doufám, že Saša dokáže to samé a jsem si jistý, že na olympijských hrách dopadne lépe než já.