Jeden sen si sice splnil, ale teď touží proměnit v realitu i ten hlavní. Kvalifikovat se na olympijské hry, které v příštím roce hostí japonské Tokio. Cesta na monstrakci pod pěti kruhy vede přes celoroční olympijskou kvalifikaci, která začne v květnu a skončí za rok v dubnu. „Byl by to pro mě hollywoodský sen. Ale bude to šílená divočina. Plánuju odehrát zhruba dvacet až pětadvacet turnajů po celém světě. Do žebříčku se počítá jen deset nejlepších turnajů, na olympiádu se dostane 32 hráčů,“ vysvětluje šibeniční kritéria pro nominaci aktuálně 97. hráč světového žebříčku.

I proto teď Mendrek odsouvá vše ostatní na vedlejší kolej. Už tři čtvrtě roku dennodenně kromě neděle driluje v německém badmintonovém národním centru ve městě Müllheim an der Ruhr na západě země.

Vstává v šest hodin ráno a trénuje dvoufázově po třech hodinách. „V Německu nemám osobní život. Někdy si člověk říká, jestli má vše cenu. Obětuje hodně a potom vypadne na turnaji v prvním kole. Následně ale třeba přijde vítězství na republice a uvědomí si, že to má smysl,“ zmiňuje Mendrek.

Jedním dechem ale dodává, že mu německé centrum poskytuje unikátní možnost k hernímu vývoji. „Vím, proč tam jsem. Jde o milník kariéry a asi nejlepší kariérní rozhodnutí v životě. Tréninky jsou o hodně kvalitnější a hlavně mám k dispozici dobrý sparing, což je pro mě důležité,“ popisuje aktuální žebříčková dvojka za jiným Brňanem Milanem Ludíkem.

Mezi německé hráče stačil zapadnout, ačkoliv je vůbec první zahraniční badmintonista v centru. „Mám s Němci vřelý vztah, v Müllheimu jsem trénoval odmalička. Pomáhá mi, že jsem hodně komunikativní a troufám si tvrdit, že mezi hráči oblíbený. Nemám s nikým problém,“ ujišťuje Mendrek, který se do německého centra dostal i díky kontaktům svého otce Tomasze, sedminásobného badmintonového republikového šampiona a účastníka olympijských her v Barceloně v roce 1992.

Srovnání s otcem se ale Mendrek brání. „Je pro mě obrovsky motivující, ale na druhou stranu hrál v jiné době. Badminton se od té doby hodně posunul. Moje největší výzva je překonat sám sebe,“ vypráví hráč první světové stovky s tím, že otec mu stále vypomáhá. „Stará se o letenky a organizační věci,“ říká úřadující šampion české extraligy v dresu brněnského Badmintonu FSpS MU.

K jihomoravskému městu má srdcový vztah a věří, že si jednou stejně kvalitně jako v Německu zatrénuje i doma. „Doufám, že se podaří vybudovat badmintonové centrum,“ uzavírá.