V posledním závodě jste měl možnost poskočit v klasifikaci Moto3 na šestou příčku. Bohužel jste nedokončil, jak moc to mrzí?
Strašně, protože okruh v Malajsii je moje srdcová záležitost. Věřil jsem si na dobrý výsledek i přes to, že se kvalifikace nepovedla. Startoval jsem zezadu, ale po pár kolech jsem se dostal dopředu. Jenže pak mě přemotivovaný Adam Norrodin vzal s sebou. Věděl jsem, že pojede na hraně. Tři kola před koncem, když jsme najížděli do poslední zatáčky, měl velkou rychlost. My ostatní jsme brzdili na stovce a on o deset metrů dál, takže bylo jasné, že to nemůže vybrat. Periferně jsem ho viděl, říkal jsem si, že to nemůže ustát. Ustřelilo mu přední kolo a vzal i mě. V ten moment byl závodní víkend k ničemu.

Říkáte, že jste věděl, že je přemotivovaný. Takže už takhle všechny jezdce znáte a víte, kdo jaký je, a přizpůsobujete tomu i taktiku, abyste se těm neřízeným střelám vyhnul?
Trávím s nimi třicet týdnů v roce. Snažím se je načítat co nejvíc, ať už třeba z jejich sociálních příspěvků, nebo na trati. Na každý trénink se dívám několikrát. Hodně si spolu povídáme, takže vím, jaké jezdce si mám hlídat, ale tohle vše patří k přípravě. Adama navíc znám jako své boty, protože jsme spolu závodili v jednom týmu v roce 2016.

Vyříkáte si pak po závodě, když někdo někoho svoji chybou srazí a zkazí mu tak závod?
Ano, normálně to tak chodí. Jezdec, který udělal chybu, dojde, omluví se a řekne nějaká pěkná slova. Něco, co vás potěší, protože jste z toho hrozně skleslí, když přijdete o možnost bodovat. Myslím, že je to gentlemanský sport, i když to třeba na trati nevypadá, po závodě v paddocku se všichni baví normálně. Musím tedy říct, že Adam po závodě za mnou nepřišel, ale určitě dojde ve Valencii.

Právě ve Valencii vás čeká poslední závod, s čím budete spokojený po dojetí?
Cíl pro každý závod je jezdit top pětku. Letos se to moc nedařilo, měl jsem hodně osmých míst. Nicméně loni mi Valencie strašně šla a v roce 2015 jsem tam dojel na pódiu. Musím chytit víkend od prvního momentu, protože se říká, jak víkend nastartuješ, tak ho dokončíš. Když se dostanu na konečné šesté nebo sedmé místo, bude to super.

Výsledky Jakuba Kornfeile v této sezoně:
1. Velká cena Kataru:
9. místo, 7 bodů
2. Velká cena Argentiny:
14. místo, 2 body
3. Velká cena Texasu:
7. místo, 9 bodů
4. Velká cena Španělska:
8. místo, 8 bodů
5. Velká cena Francie:
6. místo, 10 bodů
6. Velká cena Itálie:
nedojel
7. Velká cena Katalánska:
11. místo, 5 bodů
8. Velká cena Nizozemska:
5. místo, 11 bodů
9. Velká cena Německa:
7. místo, 9 bodů
10. Velká cena České republiky:
3. místo, 16 bodů
11. Velká cena Rakouska:
13. místo, 3 body
12. Velká cena Velké Británie:
nejela se kvůli dešti
13. Velká cena San Marina:
5. místo, 11 bodů
14. Velká cena Aragonie:
11. místo, 5 bodů
15. Velká cena Thajska:
10. místo, 6 bodů
16. Velká cena Japonska:
10. místo, 6 bodů
17. Velká cena Austrálie:
9. místo, 7 bodů
18. Velká cena Malajsie
nedojel
19. Velká cena Valencie:
Jede se 18. listopadu

Celkem bodů: 115
Pořadí: 8.


Splnilo by to předsezonní očekávání?
Podle mě ano. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Tým měl novou motorku, mechaniky, prostě všechno. Po katastrofální loňské sezoně od nás nikdo nic neočekával, mohli jsme jen překvapit. A to jsme přesně udělali.

Z osmnácti závodů jste jen třikrát nebodoval. Je tohle největší pozitivum aktuální sezony?
Tohle je důležité, protože když má jezdec stabilní výsledky, tak se drží nahoře, i když třeba nikdy nevyhraje. Dovážet body z každého závodu je alfa a omega. Proto jsem tam, kde jsem. Letos mám jenom jedno pódium. Takže kluci, kteří několikrát dojeli na bednu, ale v jiných závodech nedojeli na body, jsou na mé úrovni. V aktuálním ročníku jsem spadl jen dvakrát. Jiní jezdci zvládnou dvakrát spadnout za jeden trénink.

Často se vám stává, že zajedete povedený trénink, ale pak kvalifikace dopadne špatně. A v závodě se třeba z dvacátého místa rychle dostanete nahoru. Čím si tohle vysvětlujete?
Musím zapracovat na kvalifikacích. Dokážu vyhrávat tréninky, v závodech zvládám nemožné, dotáhnu se zezadu na první místo. Tohle umím, ale kvalifikace prostě váznou. Třída Moto3 je specifická v tom, že potřebujete slipstream (využití vzduchového pytle, který vytvoří závodník před vámi – pozn. red.). Když to přirovnám, je to jako Tour de France, jestliže ti vepředu ujedou, ti vzadu už je nedotáhnou. Tohle přesně platí i u nás. Je třeba jet ve slipstreamu, a to mi chybí.

Právě na slipstreamy se závodníci v kvalifikacích domlouvají, ale nemáte tam žádného parťáka. Může se tohle zlepšit v příští sezoně, když budete mít za týmového spolujezdce krajana Filipa Salače?
Ano, ale záleží, jak Filip bude rychlý. Pokud pochopí taktiku, společně si porozumíme, od začátku nastavíme správnou taktiku a budeme spolupracovat, jsem přesvědčený, že to bude fungovat. Pak záleží na tom, jestli to zvládneme přenést do kvalifikací. V těch se jezdí o půl vteřiny rychleji než v tréninku. Řekne se, že to nic není, ale najít na trati půl vteřiny pro nás znamená nekonečno, vždyť třeba v jedné desetině je pět kluků.

Jakou roli jste sehrál v příchodu Salače do týmu?
Bavil jsem se o něm s majitelem týmu, který to se mnou hodně rozebíral. V podstatě jsem jim nechal volné ruce. Řekl jsem jim, že Filip nebude špatný týmový kolega a máme dobrý vztah.

Co od Salače v první sezoně v Moto3 očekávat?
Tohle je těžké. Když se reálně podíváme na jeho výsledky v Red Bull Rookies Cupu, tak nevím. Třeba Dennis Foggia vyhrával s přehledem, ale pak došel do světa a byl nikde. Filip tam letos nedojel ani jednou na pódiu. Samozřejmě se mohou stát zázraky, sedne mu dobře motorka. Ve Velké ceně České republiky dokázal, že jezdit umí, takže pokud si budeme pomáhat, bude to dobré.


Byl tohle hlavní záměr vedení týmu, dopřát vám parťáka, který bude spolupracovat na rozdíl od nynějšího kolegy Marca Bezzecchiho?
Tohle přesně chtěli. Bezzecchi je hodně rychlý, což o sobě ví. Je to Ital s divokou krví, vyškolil ho Valentino Rossi, takže je ten nejlepší a proč by měl s někým spolupracovat. Pro něj nejsou největší nepřátelé jezdci na trati, ale já jako týmový kolega. Letos se mnou nechtěl vůbec spolupracovat, takže domluvit se s ním nešlo. Proto věřím, že příští sezonu to s Filipem půjde. S týmem jsme se o tom několikrát bavili a zastávají názor, že musí být týmový duch, aby vše fungovalo.

Snažilo se vedení stáje s Bezzecchim domluvit, aby jste spolupracovali?
Tohle se řešilo první polovinu sezony každý závod, ale nikdy to nevyšlo. Zkoušeli jsme to horem spodem přes všechny mechaniky, majitele týmu, ale bohužel je prostě takový a nemíní se měnit. I když je hodně mladý, tak neposlouchá.

Říkal jste, že se rád posunete do Moto2, ale pro příští rok jste ještě prodloužil v Moto3. Jste takhle spokojený?
S odstupem času to hodnotím jako dobré rozhodnutí. Vypadá to, že budeme mít dobrou techniku. Navíc z téhle třídy vypadlo hodně dobrých jezdců. Proto si myslím, že příští sezona může být dobrá a pro to uděláme maximum. Nicméně už jsem chtěl jít výš, protože mám věk i zkušenosti, ale na druhou stranu to nechci uspěchat. Spoustu závodníků skončilo kariéru, protože se pořád za něčím hnali do vyšších kategorií. Řídím se tím, že chci dosáhnout maximum v dané třídě, a pak se posunout.

Pro příští sezonu jsou vaše ambice jen nejvyšší?
Stoprocentně. Chci se dostat to světové top trojky, a pokud budu jezdit vepředu, zabojovat o titul mistra světa, protože zkušenosti a věk na to mám. Přes zimu hodně zapracuji na fyzičce a psychice, abych se připravil nejlíp na boj o titul.

Co vás čeká po posledním závodě v této sezoně?
Ve Španělsku chvíli zůstanu a potrénuji tam. Domů se vrátím koncem listopadu, chvíli si odpočinu a už v prosinci začíná příprava, na kterou se strašně těším. Protože miluji fitness, dávat si do těla. Do toho zapojím i psychickou stránku věci. Po Novém roce doladíme všechny smlouvy, týmové barvy a v únoru se začíná jezdit, takže pauza je hodně krátká.

Nakousl jste fyzickou přípravu. Mně v tomhle směru přijdou motocykloví jezdci trochu jako boxeři, kteří si hlídají váhu, aby splňovali parametry dané váhové kategorie, což musíte taky…
Přesně, protože váha je u nás alfa a omega. Pokud má jezdec o kilo navíc, hned má o jednoho koně méně (výkon motorky – pozn. red.) a ztráta jednoho koně je na trati hodně znát. Hmotnost je klíčová, takže náš sport je v tomhle dost podobný s boxem.

Jak vypadá vaše příprava?
Lidé si myslí, že když chodím do posilovny, tahám činky a nabírám svalovou hmotu, ale takhle to není. Je to přesně naopak. Chodím na kardio, jedu co nejdéle a spaluji kalorie, abych byl co nejlehčí na motorku. I přes to mám na těle moc svalů, víc než potřebuji, a to jsem nezvedl nikdy žádnou činku. Tohle je způsobené tím, že každý den sportuji. V zimě si opět máknu, ale musím zapojit i jiné věci, třeba postřehová nebo balanční cvičení. Příprava motocyklového závodníka musí být všeobecná. Není jen o tom, že budu běhat, jezdit na kole.

Navíc doba se vyvíjí, je spousta nových možností…
Právě. Nyní se dá zajímavě posilovat na různých strojích. Za posledních šest sedm let se na tohle hodně soustředím a vnímám to. Znám své tělo natolik dobře, že vím, co potřebuje.

Jak jste na tom s jídlem, dopřáváte si všechno?
Dokážu se hlídat, protože jsem disciplinovaný, když si řeknu, že nebudu jíst čokoládu, nedělá mi to problém. Na druhou stranu mám rád dobré jídlo, takže když chci, dobře se najím. Mám to vyrovnané. Před závody se hlídám, ale potom se odměním. Strava je důležitá, určitě to však nehrotím jako třeba atleti. Víc záleží na tom, mít tělo ideálně připravené po fyzické stránce. Jsou jezdci, kteří si na správném stravování zakládají, jako Jorge Lorenzo, pak jsou tací, co to moc nedodržují, jako Valentino Rossi.

Trend ve vrcholovém sportu jsou mentální trenéři. Máte s nimi zkušenost?
Před čtyřmi roky jsem spolupracoval s jednou psychoterapeutkou, která mi hodně pomohla a každému tohle doporučím. V té době jsem hodně vyrostl a uvědomil jsem si spoustu věcí. Když už je člověk hotový jezdec, rychlý, pak záleží už opravdu na každém detailu, který může právě psycholog dokonale odblokovat.