„Takový sportovní kolektiv jsem nikdy nezažil. Všichni makali na sto procent jeden za druhého," povídá Večeřa, který však rozhodně nepatřil mezi opory celku.

„Většinu minut jsem posbíral v okamžicích, když už byl zápas rozhodnutý," přiznává odchovanec Velkého Meziříčí, který v extraligovém celku Králova Pole hostuje.

Češi na turnaji šokovali. Podle jmen totiž zdaleka nepatřili mezi úplné favority. „Individuální kvalitu měli třeba domácí Brazilci, Portugalci nebo Poláci. Ale my jsme hráli týmově. Cítili jsme obrovskou soudržnost," prozrazuje Večeřa recept na akademické zlato.

Brno mělo trenérovi Mikovi dodat ještě jednoho hráče. Opora KP Jan Hubáček měl na svém postu výraznou konkurenci v podobě karvinského Petrovského. A tak nakonec zůstal doma. „Je to škoda, ale počítal s tím už na soustředění. Honza je výborný hráč, ale Petrovský dostal přednost," hlásí Večeřa, který studuje na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně.

Český výběr vysokoškoláků začal v medaile věřit po úspěšně zvládnutém duelu s Koreou. „Hráli hrozně vysunutou obranu. To byl asi náš nejtěžší zápas. Potom už jsme začali věřit, že bychom mohli dosáhnout až na medaili," říká.

Večeřovi se i při menším herním vytížení dařilo střelecky. Takřka v každém zápase se aspoň jednou trefil. „Trenér mi po turnaji říkal, že jsem odehrál to, co ode mě čekal. Takový standard," usmívá se třiadvacetile­tý hráč.

Ve třísettisícovém městě Blumenau na jihu Brazílie si český výběr nijak neužíval. O exotickou dovolenou nešlo ani náhodou. „Tu jsme si užili až po turnaji, jeli jsme za odměnu k moři. Jinak jsme trénovali a soustředili se výhradně na házenou," tvrdí.

Český tým mužů i žen měl na mistrovství stejný zlatý osud. „Žili jsme mistrovstvím a navzájem si přáli úspěch. Myslím, že nikdo nedával do hry tolik srdíčka jako my. Vyplatilo se to,"dodává akademický šampion. Teď se musí pomalu chystat na nadcházející extraligovou sezonu. Do ní zasáhne znovu v dresu královopolské­ho klubu.