Co chcete ještě v plavání dokázat?

V létě chci jet ještě na mistrovství světa v ruské Kazani, pak už asi přijde definitivní konec. Spekuloval jsem o něm už loni. Už teď mám trochu jinou roli, když občas vylezu z bazénu a vypomáhám trenérsky.

Zvažujete i dráhu funkcionáře?

To ne, ta je pro starší páprdy, ale to tam radši nepište. (smích) Ale vážně, přehrabování se nad papíry asi není nic pro mě. Jsem radši u bazénu.

Vybral jste si už svůj rozlučkový závod?

Ne, tak daleko ještě nepřemýšlím. Teď je pro mě cíl hlavně Kazaň. Chci, aby nás z Komety zase jelo co nejvíc. Přišel Petr Bartůněk, počítám i s Davidem Kunčarem a snad se k nám přidá ještě někdo další.

Prosincové mistrovství světa v Dauhá jste sledoval jen z domova. Jaký to byl po letech nepřetržitých účastí pocit?

Zvláštní. Na druhou stranu jsem ale obohacený o úplně nové zážitky. Radiožurnál dělá třeba přímé vstupy ze závodů českých plavců, takže jsem v autě poslouchal, jak si vede Simona Baumrtová. Slyšel jsem závody z úplně jiné strany.

Lákalo vás se dostat do exotického Kataru?

Nijak extra jsem na to netlačil. Zůstal jsem nad limitem, cítil jsem, že formu zrovna nemám. Je to lepší, než kdybych limit těsně splnil a pak pod tlakem zaplaval špatně a neudělal žádné dobré výsledky. Forma pak přišla na mistrovství republiky, za což jsem rád, i když se jedná o závody menšího významu.

Po zdravotní stránce se cítíte v pořádku?

Právě že mám nějaké problémy s krkem a se zády. Jsou to bohužel takové klacky pod nohy, které mi ještě brání ve výkonech. Není to jako ve dvaceti, kdy jsem se ze všeho do rána oklepal. To bych mohl plavat pořád. (úsměv)

Hlídal jste si o Vánocích váhu?

Cukroví si dám vždycky. Nikdy jsem váhu moc neřešil, protože mi nijak nenaskakovala. Poslední tři roky jsem spíš zhubl, ale to tam asi taky radši nepište. (smích) Vůbec mi nevadí, když nějaké kilo přiberu.

Vánoce jste si poprvé užil i s malým synem…

Navštívili jsme babičky a dědečky, ale je ještě moc malý. Dívá se na světýlka u stromečku, ale nějaká dětská radost z dárků, ta přijde třeba až za rok.

Chodíte si i přes vánoční svátky zaplavat?

Letos si dávám volno, do bazénu nijak nepospíchám. Doufám, že vydrží mrazivé počasí a dostaneme se třeba na brusle. Když zbude čas, rád vyrazím i na lyže, na běžky.

Zimní plavání otužilců jste někdy zkusil?

Minulý rok jsem se byl podívat na Brněnské přehradě na novoroční otužilce. Uvažoval jsem o tom, ale myslím, že bude ještě dost času. Lákají mě i bývalí plavci na Masters (závody pro starší věkové kategorie – pozn. red.), ale i na to mám ještě čas.

Syna k plavání povedete?

Ke sportu ho chci vést určitě. Dáme ho třeba do přípravky, uvidíme, co ho chytne. Pokud by pokračoval v mých stopách, bude to hezké, ale ať klidně skončí třeba u volejbalu. Vím, jaká je plavání dřina.

Láká taková plavecká dřina i děti v dnešní době?

Talenty máme pořád, ale spíš o ně bojujeme s ostatními sporty. Některým dětem se tolik makat nechce, myslí si, že se z nich stanou šampioni přes noc. Faktorů je víc, důležité je děti ke sportu dostat.