Vítečková: Budou na mě řvát, že jsem zradila

Mohla to být krásná sportovní pohádka, třeba s názvem „O Evže a Žabinách“. Vyprávěla by o tom, jak se neznámá basketbalistka vypracovala v oporu brněnského družstva i reprezentace. O tom, jak v zeleném dresu vyhrávala jeden titul za druhým. O tom, jak se svými spoluhráčkami vystoupala až na vrchol Evropské ligy. A také o tom, že celou kariéru zůstala věrná jednomu týmu.

Jenže na tom story o Evě Vítečkové a klubu Frisco Sika Brno včera definitivně ztroskotala. Osmadvacetiletá snajperka se po jedenácti letech stěhuje do brněnskými fanoušky nenáviděného USK. „Zní to divně, ale chci vrátit titul do Prahy,“ hlásí tahounka české reprezentace.

Proč jste se rozhodla z Žabin odejít?
Jsem na tom stejně jako Hanka Horáková (přestoupila v létě do tureckého Fenerbahce Istanbul – pozn. red.), po jedenácti letech jsem prostě potřebovala zkusit něco nového. A změna je přece život. Takhle to beru i já.

Brnu už daly sbohem i vaše dlouholeté spoluhráčky Horáková, Žirková a Kulichová. Hrálo to ve vašem rozhodování velkou roli?
Ne, rozhodně jsem si neříkala, že když odchází tahle a tahle, já půjdu taky. Ale je fakt, že mi hodně lidí říká, že Žabiny už bez naší generace nebudou stejné jako dřív. Jenže pokud by se tohle nestalo teď, přišlo by to třeba za dva roky.

Je těžké Brno opustit, když jste v něm strávila více než jednu dekádu?
Hrozně moc. Brno mi přirostlo k srdci, možná tady po skončení aktivní kariéry budu žít. Ale nedá se nic dělat, basketbal je sport jako každý jiný, takové věci se v něm dějí.

Počítám, že tohle nebyla první možnost, kdy jste mohla odejít. Kdo vás chtěl v minulosti získat?
Vím, že o mě zájem byl. Prý se na mě ptaly třeba kluby z Itálie. Dřív jsem něco takového neřešila, vždycky jsem byla pod smlouvou. Ale po poslední sezoně na mě Brno neuplatnilo opci, tak jsem využila situace.

A zamířila k rivalovi do USK, o čemž se už dlouho dopředu šuškalo…
Je fakt, že se o tom mluvilo, ale taky se navykládala spousta jiných drbů, které se nezakládaly na pravdě. Vedení USK o mě mělo zájem už po sezoně, tak jsme se pomalu domlouvali. Jen moji známí věděli, že nejspíš půjdu do Prahy.

Jak tuhle zprávu přijali brněnský kouč Jan Bobrovský a manažer Jiří Hamza?
(úsměv) To si zatím nechám radši pro sebe. Samozřejmě jsem od nich nic hezkého neslyšela. Ale myslím, že to berou podobně jako já. Je to prostě sport.

Proč jste tak dlouho váhala se zveřejněním přestupu? Čekala jste, až vám Brno vyplatí všechny peníze?
To s tím vůbec nesouvisí.

Už jste si v hlavě přemítala, jak to bude vypadat, až v dresu USK přijedete do brněnské haly Rosnička jako soupeř?
Musím říct, že takové myšlenky už jsem měla. Je jasné, že to bude hodně zvláštní, určitě budu hrozně nervózní. Teď se tím ale nechci zatěžovat. Soustředím se na reprezentaci, kam nějakou rivalitu není třeba tahat. Co se stane v budoucnu, to je ve hvězdách.

Nejspíš můžete očekávat nenávistné reakce od části fanoušků Žabin, protože ti přestupy na trase Brno – Praha rozhodně nevidí zrovna rádi…
Co k tomu mám říct? Myslím, že moudří lidé mě pochopí a uznají, že takový přesun je normální. Třeba sportovci určitě ví, o čem mluvím. I když si to zatím nepřipouštím, asi jsou i fanoušci, kteří na mě budou řvát, že jsem je zradila. Ti pro mě moudří nejsou.

Dokážete si představit, že hrajete rozhodující zápas sezony proti Brnu?
(úsměv) To by bylo hodně nepříjemné. Ale pokud na to přijde, nezbude mi nic jiného než hrát tak, jak jsem zvyklá.

Odcházíte po úspěšných letech. Co hodláte v USK dokázat?
Chci tam odevzdat to nejlepší, co ve mně je, prostě podávat dobré výkony. Vím, že to ode mě bude znít dost divně, ale ráda bych vrátila titul zpátky do Prahy. (úsměv)

A zahrála si Final Four v Eurolize…
USK se v ní moc nedaří. Základním cílem by pro nás mělo být čtvrtfinále. Zatím je těžké odhadovat ambice, když nejsou hotové soupisky ostatních klubů na sezonu. I když třeba takové Fenerbahce s Hankou Horákovu a Dianou Taurasiovou vypadá hodně silně.

Do USK kromě vás přichází i Petra Kulichová a DeLisha Miltonová-Jonesová. Po roční pauze se vrací také Míša Ferančíková. Bude tým o hodně silnější než loni?
Rozhodně by měl. Třeba i v tom, že už v kádru nebude tolik cizinek. Podle mě je velká výhoda, když má klub české jádro.

Myslíte, že vysokoškolský klub může přebrat nadvládu nad českým basketbalem od Brna?
Těžko říct, když nevím, jak v Praze funguje tým s cizinkami. Jsou tam jiné holky, než na které jsem si zvykla. My jsme v Brně byly hodně dlouho spolu, to hrálo zásadní roli. Pořádné vám na tuhle otázku můžu odpovědět tak za půl roku. (úsměv)

Dovedete si představit, že v USK ukončíte kariéru?
Nejvíc záleží natom, jak se mi bude dařit. Jestli v Praze odvedu dobrou práci, tak je to klidně možné. Pokud ne, musím pokračovat zase někde jinde. Mám dva roky, abych se předvedla. Pak se uvidí, co bude dál.