Podílí se tak na Hospitality programu, kterou automobilka připravuje pro své VIP hosty. S nimi vyráží na ranní cyklistické projížďky, provází je po startovní i cílové vesničce, komentuje jednotlivé etapy. Podobnou úlohu mají například Pedro Horrillo, španělský vítěz etapy na Paříž – Nice, nebo britský silniční šampion Tim Harris. Ovšem největší zájem je o Schlecka. „Baví mě to a těší mě, že jsem součást této akce. Rád si s hosty popovídám o cyklistice nebo čemkoli jiném, jen o něco méně spím,“ pousměje se v narážce na časný začátek ranních výletů na kole.

Nyní čtyřiatřicetiletý Schleck od začátku své profesionální kariéry platil za velký talent, což potvrdil třemi druhými místy na Tour de France v letech 2009 až 2011. Zpětně se pak stal šampionem La Grande Boucle v roce 2010, když o vítězství kvůli dopingu přišel Španěl Alberto Contador.

Schleckova kariéra však skončila záhy před pěti lety, kdy spadl při třetí etapě Tour de France. Podrobil se operaci kolena, ale poničená chrupavka mu už nedovolila vrátit se do profesionální cyklistiky. Místo závodění teď provází hosty, kteří se na cyklistický svátek dostanou například jako výherci soutěže s We Love Cycling Česko. Nostalgií netrpí. „Nechybí mi závody. Vím, jak je to stresující, náročné. Užíval jsem si Tour jako jezdec, ale jsem spokojený, že už kluky pouze sleduji,“ podotýká muž, který ovládl tři roky po sobě soutěž o nejlepšího závodníka Staré dámy do 25 let, a to v letech 2008, 2009, 2010. Před ním to dokázal pouze Jan Ullrich.

Slavný Lucemburčan zaznamenal také úctyhodný výkon Vladimíra Vidima, který zvládl 135 kilometrů dlouhou horskou zkoušku do Val Thorens při L’Étape du Tour určené pro amatéry. Na replice historického kola Slavia z roku 1896 jel sedmnáct hodin a sedmnáct minut. „Ten chlapík má můj neskutečný respekt. Nedokončil bych závod na kole s jednou rychlostí a bez brzd. Je to velmi působivé. Lidé dokáží šílené věci a tohle je skutečně úžasný příběh,“ oceňuje někdejší jezdec týmů Saxo Bank a Leopard Trek.

Schleck má cyklistiku v rodině, vždyť ve třicátých letech závodil už jeho dědeček Gustave, otec Johny startoval šestkrát na Tour de France a jeho bratr Fränck dokonce devětkrát. Ten kariéru uzavřel před dvěma lety. „Doma pořádá velký závod Gran Fondo a pracuje pro známou firmu, která vyrábí cyklistické součástky. To máme podobné. V Lucembursku jsem otevřel obchod s koly, mám tam i kavárnu,“ usmívá se druhý muž Giro d'Italia z roku 2007.

Při letošním ročníku Tour de France držel palce domácímu miláčkovi Julianu Alaphilippovi, jehož podpořil při volbě o největší bojovníka třítýdenního etapového závodu.

Ten o žlutý dres přišel až v předposlední horské zkoušce, kterou zkrátilo krupobití a sesuvy půdy. Po ní se oblékl do žlutého dresu Kolumbijec Egan Bernal a už jej nesvlékl. „Rozhodnutí bylo správné. Počasí se nedá ovlivnit a cyklistika je venkovní sport. Počítal se výsledný čas na vrcholu a to bylo v pořádku,“ komentoval divoké dění bývalý šampion Schleck.

Na nejvyšší alpský průsmyk Col de l'Iseran ve výšce 2770 metrů vyjel Kolumbijec s náskokem 45 sekund před Alaphilippem. S ním šel do poslední alpské etapy z Albertville do Val Thorens, kterou pořadatelé zkrátili z plánovaných 135 na 59 kilometrů. „Po páteční etapě jsem říkal, že je Bernal nejsilnější jezdec a vyhraje Tour, ale zkrácená etapa nabídla velmi speciální závod. Šlo o dvě hodiny na kole místo pěti, jen jeden kopec. Byla to časovka, nedalo se taktizovat. Pro mě i všechny cyklistické fanoušky to bylo velmi napínavé a cool zážitek,“ vzkázal Schleck.

Šampion Tour pomáhal do kopce a v autě si zpíval  

Tohle je kolo. Asi ho všichni znáte, pohání se nohama. Tak jedeme! Všeříkající uvítání zvolil Andy Schleck. Ikona světové cyklistiky, lucemburský vítěz nejslavnějšího ze všech závodů, Tour de France.
Dostal jsem jedinečnou možnost od We Love Cycling Česko, abych se naživo podíval na poslední horskou etapu z Albertville do Val Thorens a součást balíčku byla i vyjížďka s bývalým profesionálem Schleckem.
„Ranní ptáče“, jak se aktivita nazývá kvůli startu ještě před snídaní, je pojatá jako společenské setkání, žádný závod. Jelo se v poklidném tempu, ovšem neustálé stoupání v horském středisku Méribel náš malý peloton rychle rozdělilo.
Redaktor Deníku Jaroslav Kára při Tour de France.Schleck ukázal, stejně jako další bývalí jezdci, že zná svou roli. Věnoval se těm, kterým kopcovitá trasa činila potíže, učil přehazovat a usmíval se.
Stejné to bylo i ve zbytku dne. Přestože většinou nejezdí v koloně Škoda Auto před závodem, vybral si naši tříčlennou posádku a dělal nám ochotného průvodce. V autě zpíval, odpovídal na všetečné dotazy, vtipkoval, podél trati se pak podepisoval lidem, dával rozhovory a se všemi se fotil.
Jako pravý šampion ani náznakem nepůsobil nadřazeně či znudeně. Byť jsem za jeho kariéry přál jiným cyklistům, lepšího průvodce jsme při Tour de France nemohli mít.

JAROSLAV KÁRA