Třiatřicetiletý Bábek porazil silničáře Josefa Černého, který v říjnu vyhrál etapu na Giru d'Italia. „Četl jsem nějaké názory, že měl vyhrát Pepa, protože silnice je jiná cyklistika, daleko důležitější než dráha. Ale devadesát devět procent názorů bylo super, lidi mi to přáli,“ říká Bábek v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Porovnejte první vítězství v anketě z roku 2017 s druhým?

První vítězství je vždycky emotivnější. Letos jsem trochu čekal, že vyhraje Pepa Černý. Sice někdo může říct, že měl vítězství na jedné etapě, ale furt je to silniční cyklistika, což má taky obrovskou hodnotu.

Ovšem zvítězil jste vy…

Asi to muselo být těsné. Pepa netouží po mediální popularitě, ani letos na vyhlášení nebyl, přitom nám volali dopředu, kdy ho můžou udělat, v jaké termíny nám to vyhovuje, abychom si vše co nejdřív přizpůsobili. Překvapilo mě, že byl Pepa druhý. Říkal jsem si, že to buď budu já, nebo on. Když jsem se o vítězství dozvěděl, bral jsem to jako zadostiučinění za minulý rok, kdy jsem to čekal víc, protože jsem měl zlato z Evropských her.

Vítězkou ankety za rok 2019 se stala Romana Labounková, mistryně světa ve fourcrossu, která tehdy zase počítala s vaším vítězstvím…

Myslím, že si to ocenění zasloužila, stala se mistryní světa, byť někdo řekne jen ve fourcrossu, ale to je jedno. Vyhrála titul mistryně světa a hotovo. Poté ukončila kariéru, takže to měla jako pěknou tečku a jsem rád, že to dostala zrovna ona.

Dočkají se vaši příznivci připomínky druhého vítězství v anketě Král cyklistiky?

Připravili jsme limitovanou edici triček s nápisem Babson, kde je logo se zakomponovaným velodromem plus malá korunka. Udělali jsme padesát kusů, od pondělí to pustíme do světa, na mém Instagramu bude možné si je objednat. Pro letošek jsme nesehnali velkého partnera, takže jsme se rozhodli tímto způsobem taky získat podporu k olympijské přípravě.

V roce 2019 jste vyhrál kilometr s pevným startem na Evropských hrách v běloruském Minsku, loni vám triumf ve stejné disciplíně v bulharském Plovdivu přisoudil titul mistra Evropy. Co vám zní líp?

Evropské hry jsou unikátnější, navíc byly poprvé v dráhové cyklistice, ale dres mistra Evropy je pro mě prostě víc.

Výkony v porovnání s konkurencí jsou srovnatelné?

Věděl jsem, že v Plovdivu někteří z největších konkurentů nejsou, ale byli tam mladí, mega rychlí stíhači, silní Rusáci. Když jsem viděl startovku, nemyslel jsem si, že vyhraju. Samozřejmě jsem chtěl, ale spíš jsem se soustředil, abych měl co nejlepší čas, což se podařilo. Jel jsem na hranici osobního maxima, přitom dráha v Plovdivu není super rychlá, co se týče kilometru. Na dvoustovku je krásně vykroužená, ovšem na časové disciplíny s pevným startem mi nepřišla tak dobrá. Čas byl lepší než o rok dřív v Minsku, takže si zlata možná považuji víc.

V roce 2016 jste se stal poprvé mistrem Evropy, v dalším roce jste získal dvě medaile z mistrovství světa, jenže pak nastal útlum až do zlata z Evropských her. Teď jste opět mistr Evropy, takže jste se vrátil do vrcholné formy?

Je to pro mě potvrzení výkonnosti, minimálně v zajetých časech, že forma k olympiádě je načasovaná dobře a příprava jde správným směrem. Nejlepší jsem měl roky 2016 a 2017, kdy jsem získal světové medaile, pak jsem byl čtvrtý na Evropě. Dá se říct, že v roce 2018 nastal takový výpadek, ale v roce 2019 jsem byl zase zpátky ve hře.

Jak jste prožíval, když se vám medailová umístění vzdalovala?

Považuji za hodně relativní, co je a není úspěch, ale rok 2018 jsem bral jako propad. Někdo to tak může říct a taky mě napadne, že všechno je pomíjivé. Jeden závod se zadaří, jeden nezadaří a lidi si pamatují vždy jen poslední závod a soudí podle toho. Spousta borců chce vyhrát, být úspěšná, hranice mezi úspěchem a neúspěchem je strašně tenká.

Na konci dubna měl ve velšském Newportu odstartovat první Nations Cup, ale Mezinárodní cyklistická unie jej zrušila. S dalšími plánovanými závody počítáte?

V květnu má být Nations Cup v Hongkongu, i když to asi bude docela psycho, kompletně všechno bude v izolaci včetně cesty na hotel. Budou speciální busy i výtahy, jídlo dostaneme v krabičkách, abychom nechodili ven z pokoje, jen přímo na dráhu, na letiště a zpátky. Zase to bude zajímavá zkušenosti.

V červnu bude třetí Nations Cup v kolumbijském Cali?

Ten už má být v lepším formátu, Kolumbie snad už není na seznamu nejrizikovějších zemí pro Českou republiku. Myslím, že tam už to nebude tak strašně přísné jako v Hongkongu. Pak bude mistrovství Evropy a potom olympiáda, takže před ní bychom měli jet tři závody.

Olympijské hry v Tokiu budou bez zahraničních diváků. Víte o dalším omezení?

Poslední informace je taková, že všichni dost výrazně osekají realizační týmy, aby přijelo co nejmíň lidí do Japonska.

V České republice už převládá jarní počasí, ulehčuje vám to trénink?

Už to bylo příjemnější, ale poslední dny zase chumelilo, takže se to na dráze zhoršilo. Střecha sice dráhu zakryla před sněžením, ale zima se tam stejně dostane. Bez nového velodromu to jiné nebude. Je to jako když jezdíte v zimě autem se studeným motorem, taky dělá divné zvuky, podobně to cítíme na dráze.

Před měsícem jste trénovali na kempu v bulharském Plovdivu, zase tam zamíříte?

Jedeme tam za dva týdny znovu, z finančního hlediska je nejúnosnější ze všech destinací. Dráha je tam super, bohužel prostředí a další věci nejsou moc pěkné, nicméně tam jezdíme kvůli dráze.

Do Vídně jste to ovšem měli blíž.

Dráha je tam lepší než ve Vídni a hlavně na ní můžeme jezdit, což už o Vídni neplatí, protože tam nesmíme. Létáme z Prahy do Sofie, to je hodina a padesát minut, což není tak strašné, pak ještě dvě hodiny z letiště autem do Plovdivu. Z Brna se tam autem jezdí osm devět hodin, což se taky dá.