O pár desítek metrů za největšími hvězdami letošní Jizerské padesátky čeká i Jiří Vlasák z České u Brna. Na 44. ročník nejprestižnějšího českého maratonu na lyžích pro profesionální i hobby běžkaře se Vlasák přihlásil poprvé. „Při vázání tkaničky se mi rozbil zip, takže jsem jel s nezavřenou pravou botou,“ směje se třiapadesátiletý majitel realitní kanceláře, který nakonec dojel v polovině pole na 2124. příčce.

Milovník běžek a horského kola o Jizerské padesátce snil už na vysoké škole. Přesto se do Bedřichova rozjel až o uplynulém víkendu. „Před třiceti lety jsme se se spolužáky domlouvali, že Jizerku zkusíme. A jak to dopadlo? Nijak. Poslední tři roky jsem o účasti intenzivně přemýšlel. Parťáky jsem nesehnal, takže jsem se na tvrdo hecnul a přihlásil sám,“ hlásí Vlasák.

První metry masového závodu připomínají hromadný úprk ke dveřím nákupního centra při povánočních slevách. Stopa se pod tisícovkami běžek málem ztrácí. „Jako nováček jsem stál až v poslední osmé lajně, takže jsem v klidu počkal a měl prostoru dostatek. Horší tlačenice nastala za pár okamžiků. Stopa se zašpuntovala a dva kilometry jsme šli krokem,“ vypráví sportovní nadšenec.

Vlasák si držel tempo a čas hodlal vměstnat pod čtyři hodiny. „I když už jsem starý páprda, nějaké závody jsem zkusil a na kole trénuju pravidelně. Nakonec jsem byl o dvacet minut pomalejší, ale není to špatný výsledek,“ pokračuje mimo jiné vedoucí fotbalového áčka v Lelekovicích u Brna.

Komplikacím s fyzičkou se při náročném závodě Vlasák nevyhnul. „I na kole vím, že zhruba po hodině a půl krize přijde. Nastala i teď a několikrát, ale zase nenápadně odešla. Na konci mě chytali i křeče do nohou,“ popisuje.

Myšlenky na rezignaci Vlasáka minuly. „Vzdát se? To mě nenapadlo. Chtěl jsem padesátku dokončit,“ říká odhodlaně.

Kromě dobrého pocitu a radosti z velkolepé lyžařské akce si Jihomoravan užil i zajímavou epizodu s voskem nejlepšího slovenského reprezentanta a trojnásobného olympionika Martina Bajčičáka.

„Před závodem jsem šel v hotelu připravovat lyže. Náhodou jsem potkal skupinu servismanů a ptal jsem se, jaký vosk mám dát do stoupací komory. Poradili mi a půjčili speciální vosk i fén,“ vzpomíná na setkání s týmem třetího muže z legendární stíhačky na ďábelské sjezdovce Alpe Cermis na Tour de Ski 2008.

A vrátí se Vlasák do Jizerských hor i v příští sezoně? „Po závodě jsem se sám sebe ptal, jestli mám takovou dardu zapotřebí. Teď ovšem vím, že asi pojedu,“ culí se.