Příliš radosti si neužil ani v Přerově, který skončil v domácí nejvyšší soutěži poslední. Kvůli pandemii koronaviru se ovšem hanácký celek v nejvyšší soutěži udržel bez toho, aniž musel podstupovat baráž.

Takže se vám vlastně současná situace docela hodila…
Může se to tak brát. Myslím ale, že bychom baráž zvládli i tak. Měli jsme extraligové družstvo, jen zkrátka nezvládalo důležité momenty. Každopádně sezona skončila divně. Už jsme se chystali na baráž, když ze dne na den přišlo rozhodnutí o nouzovém stavu. Ještě v ten den jsme si aspoň udělali rozlučku se sezonou.

V Tangu jste skončil už na podzim. Proč jste odešel tak brzy?
Bylo to po oboustranné dohodě. Už před příchodem do Tanga jsem říkal, že chci, aby mi to moc nezasahovalo do mých volejbalových povinností, které mají prioritu. Navíc jsem v Tangu neviděl chuť pracovat tak, jak bylo třeba. Nenašel jsem smysl v tom koučovat družstvo na úkor času, který mohu prožívat se svojí rodinou. Domluvili jsme se s Jirkou Štěrbou (předseda klubu pozn. red.) a v pohodě si to převzal.

Tango skončilo poslední se ziskem osmi bodů. Byl tým v soutěži jen do počtu?
Nemyslím si. Problém spočíval už od začátku sezony v tom, že tým postrádal klíčové hráče, kteří se zranili. Na druhou stranu budu upřímný a snažím se vždy říkat věci na rovinu a říkal jsem to i těm klukům. Většina na první ligu kvalitativně neměla. Často hráčům scházel také potřebný zápal. I důležití hráči navíc dávali přednost fotbalu v Rakousku, kde vydělávají. Ovšem je třeba to nějak skloubit a scházet se pravidelně na tréninku.

Jak jste nesl, že jste vedl týmy z chvostu tabulky?
Vždy je samozřejmě veselejší, když se týmu daří. Ve sportu jsem ale poměrně dlouho a snažím se k tomu přistupovat vždy s čistým štítem. Často tady moc mluvíme a málo děláme. Zastávám ale názor, že když je chuť a pracovitost, dá se spoustu věcí změnit. Samozřejmě mě to trápilo, ale dokážu oddělit práci od rodiny. Můj ventil je žena a dva synové. Jeden má sedm, druhý pět roků. Vždycky člověk potřebuje víru, že to bude lepší. Máme šanci zase příští sezonu. Teď je důležité, abychom byli zdraví a vyhráli tu válku, kterou teď vedeme.

Jak podle vás pandemie změní sport?
Společnost to ovlivní značně. Teď je otázka, jak lidi, kteří budou rozhodovat, usoudí, že je pro společnost důležitý sport a kolik do něj zainvestují. Už před pandemií jsem říkal, že sport má být v hierarchii na vyšším stupni, než se nachází teď.

Proč?
Hodně se mluví o učitelích a že je potřeba jim zvednou platy a zvýšit prestiž. Ale vždyť i trenéři pracují s dětmi, taky jsou jako pedagogové v mládežnických kolektivech a taky mají zájem na tom, aby děti byly správně formované, zodpovědné a něco se naučily. Navíc s dětmi tráví možná víc času než učitelé.

Co tedy navrhujete?
Podle mě by měli trenéři získat ve společnosti vyšší kredit, než jaký mají teď. Třeba mé ženy se občas lidé ptají, co dělám za práci, a když řekne, že jsem profesionální trenér, namítají jí, co je to za práci. Nevidí přitom, že trenéřina není jenom tak. Znamená to plné víkendy a být často odloučený od rodiny. Ve volejbalu se svaz snaží a trenéry podporuje různými projekty, snaží se dostat do povědomí jejich práci, která má smysl.

A jak konkrétně se pandemie podle vás dotkne volejbalové extraligy?
Věřím, že sport přežije. Bude zajímavé sledovat, jestli situace víc ublíží větším klubům, které naráz budou pracovat s menšími penězi, než malým klubům, které jsou na nízké náklady zvyklé. Zároveň je otázka, jestli vůbec nastoupí hráčky ze zahraničí. Nedovedu si představit, že třeba v srpnu přiletí a připojí se k týmu Američanky, když se to tam teprve pořádně rozjíždí. Takže počítám i s variantou, že extraliga se odehraje bez cizinců. Jsme sportovci a musíme být největší bojovníci, bojovat s tím, co nám situace přinese. Teď ale všichni musíme zůstat doma a být zodpovědní. To je nejdůležitější, aby lidi dodržovali. Vím, že pro někoho v malém bytě to není nic extra, ale zvládáme to i my sportovci, kteří pořád někam cestujeme a hýbeme se, takže to zvládnou i ostatní.

V příští sezoně se hodláte věnovat jenom volejbalu, nebo znovu okusíte i jiný sport?
Trenérsky zůstanu u volejbalu a tentokrát si neplánuju nic přihazovat, jako to bylo v případě Tanga. Doprovázím syny na fotbal a když je třeba, vedu nějaký trénink. Start Brno mám rád, jsou tam vztahy jako na vesnici. Jinak syny vodím taky na hokej, hrají za Techniku a jsou tam výborní trenéři. Hodlám se dát do kupy, teď chodívám hodně běhat a každý den poctivě cvičím na záda. Chci zapracovat na své kondici. Kdyžtak si možná půjdu zahrát fotbal, ale otázka je, na jaké to bude úrovni. Třeba ze béčko Startu bych ještě kopat mohl. (úsměv)