Ten dlouhá léta tvořil taneční pár s Kateřinou Mrázovou. Kromě Nagana startovali také na olympiádách v Lillehammeru o čtyři roky dřív a v roce 1992 také v Albertville. „To byla naše první olympiáda, viděli jsme neuvěřitelný závěrečný ceremoniál. V Lillehammeru jsme zase udělali nejlepší výsledek (vybojovali osmé místo – pozn. red.) a v Naganu jsme ze všech olympiád jeli nejlépe, ale bohužel jsme skončili třináctí,“ popsala Mrázová.

I přesto, že jejich výkon zastínili hokejisté, olympiádu v Naganu si užili. „Na konci nás Japonci najednou všechny znali, do té doby však fandili zejména ruským sportovcům. Na stadionu jsem cítila, že tleskali hlavně Rusům,“ vzpomínala pětačtyřicetiletá brněnská rodačka.

Leteckým speciálem s hokejisty z Nagana zpět do České republiky ale necestovali. „Naštěstí. Na palubě byla pouze Katka Neumannová (bývalá běžkyně na lyžích – pozn. red.), která říkala, že to bylo něco,“ líčila Mrázová.

S hokejisty se však proletěli o čtyři roky dřív, když se vraceli z Lillehammeru. „Bylo to opravdu zajímavé,“ řekl neurčitě Šimeček. „Tehdejší hokejista národního týmu Drahomír Kadlec si na palubě urval rukávy bundy a udělal si z ní vestu,“ upřesnila jeho bývalá taneční partnerka.

Po konci kariéry se ani jeden krasobruslení nevěnuje. „Studoval jsem ekonomii, ale moc daleko se nedostal. Ještě jsem totiž vycestoval na dvanáct let, z toho dva roky strávil na zaoceánské lodi, kde bylo kluziště. Cestoval jsem po Evropě, podíval se i do Jižní Ameriky nebo Saúdské Arábie, kde pro nás také vytvořili led. S aktivním bruslením jsem skončil asi před šesti lety,“ prozradil padesátiletý Šimeček.

S vlnami při bruslení na lodi si poradil. „Byly dny, kdy mě táhly víc k mantinelům, ale na druhou stranu člověk je zvyklý to vyrovnávat,“ doplnil.

I Mrázová už při krasobruslení studovala, dala se na cestu práva. „Oba jsme už tenkrát věděli, že se krasobruslením neuživíme. Dělili jsme proto čas mezi sport a vysokou školu. Oba jsme studovali v Praze, protože tam byly dobré podmínky,“ řekla. „V oboru jsem zůstala, soudím na krajském soudě v Brně a věnuju se rodině,“ uvedla Mrázová.

Chvíli i přemýšlela o trénování mladých krasobruslařských nadějí. „V České republice však není koho. Není materiál, nejsou děti. Chvíli jsem trénovala, ale nebylo to jednoduché. Poté jsem také dělala technickou specialistku a rozhodčí, ale tím se člověk neuživí,“ krčila rameny.

Současnou olympiádu v Koreji tak sledují pouze zpovzdálí. Neunikla jim ani předposlední 23. příčka mladého tanečního páru Michal Češka – Courtney Mansourová, kteří zažili olympijskou premiéru. „Neudělali sice žádnou výraznou chybu jako na nedávném mistrovství Evropy, ale zřejmě doplatili na los, jelikož jeli první. A také na to, že jsou ještě mladí a nepříliš známí. Krasobruslaři si potřebují získávat jméno,“ upozornila Mrázová.

Sledovali také výkon sportovního páru Anna Dušková – Martin Bidař, kteří při první účasti pod olympijskými kruhy vybojovali čtrnáctou příčku. Navíc s minimem tréninku, jelikož Dušková v listopadu podstoupila operaci kolene kvůli přetrženým vazům. „Prodělat v naší době takhle vážnou operaci by znamenalo ukončit sezonu. Přijde mi neuvěřitelné, jak rychle se vrátila a mohla startovat na této olympiádě,“ obdivovala Mrázová.