Na první pohled vypadá jako fotbalové hřiště při záplavách, které na něm zastihly nepřipravené hráče. Na druhý už jde poznat víc než 160 let starý sport, který se pyšní vizitkou nejdéle hraného kolektivního klání na olympijských hrách. Pod pěti kruhy se představilo už v roce 1900. Takové je vodní pólo.

Jeho česká nejvyšší soutěž startuje o víkendu. Fanoušci netradičního sportu mají po patnácti letech šanci sledovat zápasy v Brně. Kometa „vplave“ do soutěže na stadioně za Lužánkami. „Už loni jsme hráli první ligu, ale neměli jsme potřebné zázemí ani peníze. Většinu zápasů jsme kontumačně prohráli a domácí utkání jsme absolvovali v Blansku. Poté, co plavecký stadion za Lužánkami odkoupilo město, máme kde hrát i trénovat,“ naznačil současnou situaci klubu její brankář Tomáš Faukal.

Přestože tým většinu zápasů ztratil a nezvládl ani baráž proti Ústí nad Labem, v nejvyšší soutěži se objeví i letos. „Ústí odmítlo první ligu z finančních důvodů,“ vysvětlil Faukal složitou situaci vodního póla v České republice. „Sezona vyjde až na půl milionu korun. Jen málokdo si to může dovolit,“ naznačuje strážce branky.

Sport, který má ve světě bohatou tradici, se od konce minulého století dostával do útlumu. I v Brně, které bylo na špičce v 80. letech. „Nyní v Česku stagnuje. Je na lokálních týmech, aby se snažily ho pozvednout. U nás se teď si〜tuace uklidnila. Vrátili jsme se za Lužánky, máme lepší podmínky, tak se tu pólo začne zase zvedat,“ uvedl kapitán Petr Holeš, jehož tým chce navázat na dávné úspěchy.

Cíl mladého mužstva, jehož věkový průměr se pohybuje kolem dvaadvaceti let, je jasný. Udržet se v šestičlenné první lize. Vodní pólo se hraje v bazénu o rozměrech třicet krát třiadvacet metrů. Týmy mají po šesti hráčích a jednom gólmanovi v poli. Zápase se dělí do čtvrtin po osmi minutách čistého času. „Je to jeden z nejtvrdších sportů na světě. Pod vodou se totiž může v uvozovkách cokoli. Jsou pak z toho modřiny kolem břich nebo ledvin,“ přiblížil Faukal.

Spoluhráči se rozlišují podle modrých a bílých čepic, které jsou tradičními barvami. Gólmani mají červené. Míč, který měří v průměru okolo dvaadvaceti centimetrů, mohou hráči držet pouze jednou rukou. „Každý tým má po získání balonu třicet vteřin na útok,“ upřesnil devatenáctiletý gólman. Ten může chytat oběma rukama ve vymezeném pětimetrovém pásmu od brány. V zápasech běžně padne kolem dvaceti branek.

Kometu Brno čeká úvodní dvojzápas letošní sezony zítra, kdy se utká v bazénu pražské Slavie a úřadujícího mistra Strakonic. První domácí utkání sehrají brněnští pólisté za Lužánkami 29. ledna od šesti hodin večer .

CO JE VODNÍ PÓLO?

PRAVIDLA

- míčová hra, ve které proti sobě nastupují dvě šestičlenná družstva a jeden brankář.
- hraje se v bazénu (23×30 metrů) s minimální hloubkou 1,8 metru.
- hraje se na 4 čtvrtiny po 8 minutách čistého času.
- hráči se nesmějí dotýkat dna, střídá se za hry nebo při přerušení.
- na začátku každé čtvrtiny se hráči seřadí u vlastní brankové čáry. Rozhodčí hodí míč do poloviny bazénu, což je signál pro hráče, aby se k němu pokusili co nejrychleji dostat.
- tým, který získá míč, musí do 30 sekund vystřelit na branku protivníka, jinak ho ztrácí.
- žádný z hráčů v poli nesmí držet míč oběma rukama, kromě brankáře v jeho území. Není dovoleno hrát pěstí (kromě brankáře).
- po vstřelení branky se hráči musí stáhnout na svoji polovinu a rozehrává mužstvo, které dostalo branku

HISTORIE
- první zmínka o míčové hře ve vodě pochází z roku 1840. Hráči při ní seděli obkročmo na sudech a míč se do branky snažili dostat za pomoci pádla. Podobnost této hry s koňským pólem dala vzniknout názvu vodní pólo.
- první pravidla byla sepsána kolem roku 1870.
- v letech 1880 až 1888 získává vodní pólo současnou podobu. K sjednocení pravidel dochází v roce 1908.
-  nejdéle hraný kolektivní sport na olympijských hrách. Poprvé se objevuje již na olympiádě v Paříži v roce 1900.

Kapitán Komety Holeš uplave v zápase až dva kilometry

Brno /ROZHOVOR/ – Jen plavat a plavat. Občas se na konci bazénu otočit a pak? Zase jen plavat a plavat. Nuda, řekl si před deseti lety Petr Holeš. A tak se dal na zábavnější formu. Vodní pólo.

Teď je dvaadvacetiletý hráč oporou a kapitánem brněnské Komety. „Nebavilo mě zabírat jen ode zdi ke zdi. Chtěl jsem se posunout někam dál a zároveň zůstat v bazénu. Rodiče mi doporučovali právě vodní pólo, ale byl jsem trochu na vážkách. Až když jsem viděl v televizi zápasy na olympiádě v Sydney, definitivně jsem se rozhodl,“ popisuje svůj začátek Holeš.

Výběr si i po deseti letech pochvaluje. „Například v létě je trénink naprostá pohoda. Válíte se ve vodě, kdežto ostatní se musí potit třeba v tělocvičně,“ směje se dvaadvacetile­tý hráč.

I když jsou pólisté jako většina hráčů menších sportů v Česku pouze amatéři, Holešovi to nevadí. „Sice si nevyděláme, ale na druhou stranu je to dobře. Alespoň máme dobrý kolektiv vzdělaných vysokoškoláků. Kdybych asi hrál hokej, určitě nenarazím na tak super lidi,“ myslí si. Cestu k úspěchu ve více než 160 let starém sportu vidí v dobré fyzičce. „Když pominu, že člověk musí umět plavat, je výdrž nejdůležitější,“ vysvětluje.

Stejně jako vynikající kondice je při zápasech ceněná i pozice centra, kterou v brněnském týmu zastává právě Holeš. „Když má tým šest zkušených hráčů v poli, není tak důležitý, ale v našem mladém kolektivu je to právě naopak. Ode mě se odvíjí většina hry,“ naznačuje kapitán Komety.

Jako tvůrce i klíčový střelec se účastní také nejvíce soubojů. Při nich nikdy není daleko k tvrdým kontaktům. „Je to gentlemanský sport, něco jako ragby. Ale když jde v zápasech do tuhého, občas se pod vodou poškádlíme,“ usmívá se. Při kopancích nejvíce trpí hlava. „Zkušení hráči si už dávají pozor, ale občas při potápění i tak dostanete pod hladinou ránu třeba kolenem nebo pěstí do hlavy,“ přibližuje.

Vážná zranění jsou ve vodním pólu ale naprostou raritou. „Snad kromě naraženin a menších tržných ran. Kotník si ale nezvrknete,“ porovnává. Nejvíce tedy „zničí“ pólistu náročné plavání a souboje. „Za utkání urazím až kolem dvou kilometrů. Běžně střídám, ale v bazénu se dá vydržet i celý více než půlhodinový zápas. V Kometě jsme takoví tři hráči,“ naznačuje. „I když to zní paradoxně, u plavání si často odpočinu. Nejnáročnější jsou souboje,“ vysvětluje.

Na „házenou ve vodě“ nedá Holeš dopustit. „Trénink je tvrdý, ale v podstatě je to i relax. Nehrozí téměř žádné zranění, tento sport mě hodně baví,“ vykládá.

Skoro dennodenní několikahodinové pobyty ve vodě se mu za deset let ještě nezprotivily. „Úplně klidně si zajdu jen tak zaplavat. Mám dokonce bazén doma a občas si do něj i vlezu,“ přiznává.