„Má pozice je docela dobrá. Navíc to mám asi genetický dané. Jsem ohebnej, je to pro mě jednodušší,“ culí se dvaadvacetiletý obranář.

Nejnovější volejbalový post vznikl, když už byl Václavík na palubovce jako doma. „Nejdříve jsem trkal, nahrával. Až se vznikem libera jsem se přesunul. Byl jsem malinkej, tak mě šoupli tam,“ popisuje začátky Václavík, který dorostl do solidní výšky 180 centimetrů, přesto se v tomto ohledu nemůže se spoluhráči poměřovat.

Musí nějak speciálně trénovat, aby stíhal bránit tvrdé smeče soupeřů? „Občas dělám trošku jiné cviky. Když jsou kluci na bloku, tak běhám někde v rožku. Není to nic zvláštního,“ vysvětluje.

Někdo už v deseti letech přesně ví, jakým směrem se bude ubírat. To nebyl Václavíkův případ. „Vyzkoušel jsem všechny možné sporty. Fotbal, hokej, tenis, basket. No a nějak jsem skončil u volejbalu. Asi to bylo daný,“ směje se.

A aby ne. Vždyť pochází z volejbalové rodiny. Otec Zdeněk trénoval národní mužstvo na olympiádě v Moskvě, je českým beachvolejbalovým „vynálezcem.“

„Rodiče mě ale nikdy nenutili,“ zdůrazňuje libero. O kumštu dříve s otcem nediskutoval. „Když jsem byl malej, tak jsem nechtěl, aby mi do toho mluvil. Ale poslední dobou se o volejbale bavíme. Řekne mi názor na hru celého týmu i na můj výkon,“ líčí rozhovory.

Václavík se spolu se spoluhráči poprvé v sezoně prokousal na osmé místo tabulky zaručující play­off. K vydřené výhře nad Opavou pomohl i zlepšený servis.

„Jo. Zapracovali jsme na tom. Na tréninku už se věnujeme snad úplně všemu,“ směje se Václavík, který už v brněnském áčku odkrucuje už čtvrtou sezonu

Náladu si chce udržet i po čtvrtečním utkání v Ostravě, která v pondělí překvapivě udolala favorita z Budějovic. Hlavní zásluhu na vítězství měl ostravský univerzál David Konečný. „Ten to utřískal,“ chválí jej Václavík a vidí v něm klíčovou postavu pro čtvrteční vzájemný zápas.

„Bude to o jednom chlapovi. Když ubráníme Konečného, můžeme utkání zvládnout,“ myslí si Václavík.