Vzpomenete si, kdy naposledy jste s Tours hrál tak blízko domovu?

Hráli jsme v Innsbrucku, to bylo asi nejblíž. Byli jsme i v Polsku, ale to je zase blíž Ostravě (bývalý klub Konečného – pozn. red.). Jsem rád, že po osmi letech hraní evropských pohárů jsem zavítal do České republiky.

Brno bylo i kvůli vašim fanouškům asi ideální…

Paráda. Brno je bonus, protože je čtyřicet kilometrů od Letovic, kde jsem se narodil, takže divácká podpora byla veliká.

Mrzí vás, že po dvou vyhraných setech a jistotě postupu už nastoupili náhradníci?

Musíme myslet i na francouzskou ligu, kde hrajeme další zápas už za dva dny, bohužel venku. Klíčoví hráči si potřebují odpočnout. Potřebovali jsme vyhrát dva sety, to jsme splnili. Hráči z lavičky se situace chopili také dobře, jsem rád za vítězství.

Útočíte s Tours na celkové vítězství v Poháru CEV?

Chceme se dostat minimálně do čtvrtfinále, kde narazíme na týmy, které hrály Ligu mistrů. Dál uvidíme.

Čím to, že stále zůstáváte věrný Tours, kde hrajete už od roku 2008?

Nesnáším se stěhovat. (úsměv) Podepisuju smlouvy, co to jde. Jedná se o největší tým Francie za poslední dekádu, takže si nemůžu stěžovat.

Cítíte se už jako Francouz?

To ne, proboha. Srdcem jsem opravdu Čech. Francie má své výhody oproti Česku a naopak, takže se rád vrátím zpátky.

V minulé sezoně vás provázela zranění, nyní zdraví drží?

Na ty roky docela dobré. (smích)