Když si před rokem v koutě haly při reprezentačním srazu nahrávala o stěnu, asi ji nenapadlo, že v květnu 2010 bude jako jednička rozdávat míče v kvalifikaci o mistrovství Evropy. „Vždyť jsem do teď za nároďák odehrála čtyři míče,“ smála se dvaadvacetiletá volejbalistka, kterou si z Brna přetáhl mistrovský Prostějov.


Jak se cítíte jako nahrávačka číslo jedna?
Jsem z toho hodně vyjevená a ještě dlouho asi budu. Je to pro mě úplně nová zkušenost, takže se zatím spíš rozkoukávám. Holky mi naštěstí hodně pomáhají a povzbuzují mě.

Berou vás zkušenější nahrávačky Michaela Jelínková a Lucie Mühlsteinová, které vám teď kryjí záda?
S Luckou jsem byla i na pokoji a výborně jsme si seděly. I s Míšou vycházíme výborně. Navzájem si nezávidíme. Taky se na ni můžu spolehnout, že mi na palubovce pomůže.

Nejste v nové roli nervózní?
Nervozitu cítím pořád. I zodpovědnost na mě docela doléhá. Vždyť jsme až do tohoto reprezentačního srazu za nároďák odehrála slovy čtyři míče v nějakém přáteláku. (směje se)

Hned při vaší premiéře na velké akci jste tým režírovala ke třem výhrám.
První zápas kvalifikace celý tým odehrál výborně. Navíc Rakušanky nejsou v nejlepší formě a mají také hodně malé hráčky. Těžko se prosazovaly přes náš vysoký blok. Neměly moc šancí. A Maďarky? V každém utkání s tímto soupeřem všichni čekají naši výhru, ale letos mají Maďarky silný tým, který může uhrát solidní výsledky.

S Francií to po dvou setech vypadalo opět na jednoznačný průběh. Proč se ze zápasu stalo pětisetové drama?
Francouzkám se podařilo střídání smečařky. Turiafová nás v útoku neuvěřitelně potrápila a šíleně nám škodila v obraně. Úplně sama pro Francii utáhla dva sety. Vůbec jsme nevěděly, jak ji bránit a přišly jsme na to až v tie-brejku.

Pomohla vám i bouřlivá volejbalová atmosféra?
Všichni diváci byli na jedné tribuně, takže to z jednoho pohledu vypadalo, že přišlo málo lidí. Nebyla to ale pravda. Fanoušci byli super a výborně fandili. Pomohli nám právě i v napínavé koncovce s Francií, kde nás hnali dopředu. Připadala jsme si jako ve vřavě fotbalového stadionu. (směje se)

Takže se vám v nové karlovarské hale líbilo?
Hala, organizace a zázemí bylo na špičkové úrovni. Musely jsme si na palubovce zvykat na obrovský prostor a osvětlení haly. Ostatní týmy s tím mohly mít trošku problém, protože v hale nestrávily tolik času jako my.

Nerozhodí dvě nepovedené sady s Francií týmové sebevědomí?
Myslím, že to nehrozí. Sebevědomí nám to nenabourá. Dokázaly jsme vyhrát důležitý pátý set, takže nás výsledek snad ještě víc nakopne. Nálada je super. Když se vyhrává, tak je vždycky velká pohoda. Všichni jsme si sedli a máme v týmu prima atmosféru.

Jaký bude druhý turnaj ve francouzském Agde?
Věřím, že i druhou polovinu kvalifikace zvládneme. Francouzky se nevzdají, ale porazíme je znova. Snad budeme herně lepší než v karlovarských zápasech, protože souhru pilujeme. Jsem zvědavá na halu, na diváky a atmosféru. Určitě nás čeká ještě hodně obtížná cesta, ale všechno zvládneme a postoupíme na šampionát hned z prvního místa.

V týmu jste tři hráčky z Brna a také trenér Ondřej Marek. Utvořili jste brněnskou partu?
To moc nepěstujeme, i když je perfektní, že jsme vlastně čtyři. Na pokojích ale nejsme ani spolu, prostě jsme se tady pospojovali všichni se všemi.