Zkušenosti a rozvaha sympatické volejbalistky posunuly KP Brno až do semifinále soutěže. „Finále by znamenalo enormní úspěch a důvod k oslavě,“ směje se téměř dvaadvacetiletá hráčka.


Postoupily jste přes Ostravu jasně 3:0. Domácí zápasy ale byly plné stresu. Proč?
Možná nás rozhodilo domácí prostředí a vědomí, že musíme vyhrát. Takhle špatně jsme totiž už dlouho nehrály. V Ostravě jsme byly o dost lepší. Nebyly jsme nervózní a navíc soupeř už tolik nekousal.

V semifinále proti Frýdku-Místku už budete klidnější?
Doufám, že budeme už v pohodě. Nejsme pod tlakem, protože čtvrtfinále jsme musely vyhrát. S Frýdkem to bude vyrovnaná série, ale můžeme jenom překvapit. Taky hrajeme dvakrát doma. Málokomu sedí obrovský prostor naší haly.

S Frýdkem jste letos hrály čtyřikrát na pět setů při skóre 10:10. Bude to opět bitva o každý míč?
Určitě ano. Myslím si ale, že Frýdek je nejpřijatelnější soupeř. V Olomouci se nám hraje špatně, Olymp je v domácí hale zase hodně silný, ale ve Frýdku nám hala nevadí. Není tam vysoký strop a v prostoru se docela dobře orientuje.

Sedí vám i herní styl soupeře?
Hrají pořád stejně. Je to výborný komplexní tým, ale v ničem nevyčnívá. Třeba Olymp nás vždycky solí na servisu a pereme se pak na přihrávce. S Frýdkem se na přihrávce srovnáme mnohem lépe. Asi nám vážně docela sedí.

Nejvíc budou vidět opět vaše nahrávky na univerzálku Vendulu Strakovou. Co spolu vymyslíte?
My dvě spolu nic extra nevymyslíme. Vendule můžu nahrávat jen za hlavou. Musíme rozložit síly na víc hráček a zapojit třeba útok středem. To se nám v posledních zápasech kvůli chybám na přihrávce nedařilo.