Hecovala jste se před vzájemným zápasem se svými bývalými spoluhráčkami z Králova Pole?
Ne, Brno omladilo, dobře se znám už v podstatě jen se dvěma hráčkami a ani s nimi jsem nebyla v kontaktu. Byla jsem ale pořádně nahecovaná, chtěla si s vedením vyřídit něco na způsob starých účtů.

Jak vzpomínáte na léta strávená v Králově Poli?
V dobrém, třináct let nesmažete. Všude najdete nějaké mouchy. Do juniorek šlo hlavně o zábavu. V ženách už přišla smlouva, radost se trochu vytratila. Vyměňování hráček, tlak na ně, nikdo nevěděl, jak dopadne. Třeba loňská sezona ale byla super, spolupráce s americkým koučem a blokařkou… Výborná zkušenost.

Klára Vyklická
Letní posila Olympu se narodila 3. června 1993 v Brně. S volejbalem začínala ve svých sedmi letech v Králově Poli, kde hrála ve všech kategoriích od žákyň až po ženy. V juniorském věku se 184 centimetrů vysoká blokařka připojila k reprezentačnímu týmu a absolvovala mistrovství Evropy v Srbsku, odkud česká děvčata přivezla bronzové medaile. Ženskou extraligu hraje čtvrtý rok. Loni i letos se dostala do národního týmu žen. Na evropský šampionát se ale neprobojovala.

V Brně jste už být nechtěla. Proč Olymp?
Šla jsem za změnou. Chtěla si vyzkoušet jiný volejbal, odejít z domova a postavit se na vlastní nohy. Nabídku do ciziny jsem neměla, ani se ještě necítila na přestup. Rozhodovala jsem se mezi Ostravou a Olympem. Mluvila jsem s trenérem Stanislavem Mitáčem a kývla.

V čem se liší přípravy?
Vyhovuje mi už jenom to, že jsou jasně dané termíny tréninků, které se v Brně stále střídaly. Hala ve Vodově ulici slouží i jiným sportům, končily jsme často v deset večer. V Olympu vše funguje maximálně efektivně, frekvenčně.

Jakými volejbalovými přednostmi se chcete prosadit?
Myslím si, že se dovedu celkem rychle sehrát s nahrávačkami, daří se mi hlavně v útoku. Bloky jsem měla dřív lepší, věřím, že se do staré formy brzy dostanu.

Trenér hovořil o pohodě, která z vás vyzařuje. Tu chcete přenést na spoluhráčky?
Olymp má velmi mladý tým. Některé holky proto ještě složitě zvládají atmosféru zápasu. S Evčou Hodanovou a Verčou Dostálovou jim máme dodat větší klid, povzbudit je. I to je pro mě výzva, v Brně jsme byly všechny stejně staré. Na druhou stranu si dobře pamatuji, jak složité jsou extraligové začátky.

Může vám pražské angažmá pomoct směrem k reprezentaci?
Ano, pan Mitáč je výborný trenér. Věřím, že se pod jeho vedením výkonnostně posunu.

V národním týmu jste absolvovala část přípravy na mistrovství Evropy. Na ně ale neodjela. Šlo o vaše největší volejbalové zklamání?
K reprezentaci cítím respekt. Když mně poprvé dorazila pozvánka, nevěděla jsem, jestli ji mohu přijmout, jestli mám vůbec nějakou šanci se prosadit. Zkusila jsem to, zjistila, že jde o docela jiný svět. Tentokrát jsem jela hlavně vypomoci. Neabsolvovala jsem celou přípravu, bylo logické, že na mistrovství pojedou ty, které byly v týmu od začátku.

Dokázala jste se poté dívat na evropský šampionát v televizi?
Ne, že by mi bylo jedno, že jsem na mistrovství nejela, na televizi jsem se dívala i fandila. Na soustředění jsem se herně zvedla. Už to beru jako pozitivní.

Narozená jste ve znamení Blíženci, což jsou údajně dva lidé. Jak sama sebe vidíte?
Přátelé mi říkají, že jsem typický Blíženec. Nemyslím si, že vyloženě měním nálady, vím ale o sobě, že se pohybuji od absolutního flegmatika k cholerikovi.

Kým se cítíte být v zápasech?
V nich jsem nervák. (smích) Utkání prožívám, a pokud se mi něco povede, soupeřkám to takzvaně 'nasypu' a mám radost.