Jaké máte v odvetě šance?

První utkání ukázalo, že s tímto soupeřem můžeme hrát vyrovnaně. Jejich strategie se asi měnit nebude.Tým táhnou jen dva hráči a proto jsou čitelní. Musíme ovšem podat lepší výkon než poprvé. Nikdo netvrdí, že nemůžeme vyhrát.

Čtyřhodinová cesta z letiště do Gabrova vás nerozhodila?

To není problém. Vždyť i v extralize jezdíme skrz celou republiku křížem krážem. Horší je to, že jsme cestovali jako poražený tým z prvního zápasu. Vyhrát úvodní duel? To pak vnímáme cestu lépe.

Bojíte se divokého bulharského prostředí?

Trošku ano. Východní volejbalové státy byly i za mé hráčské éry někdy zvláštní.

V čem?

Když jsem třeba hrál v Bulharsku já, často domácím pomohli lajnový rozhodčí a hlavní rozhodčí s tím nic nezmohl. V dnešní době to tak už nefunguje, ale přece jen bulharské prostředí bývá specifické.

Před dvěma roky hrály ženy KP Brno v Sofii a tamní palubovka byla rozklížená a plná třísek.

To snad nehrozí. Nevěřím, že nás něco takového potká. Ovšem ještě nedávno jsme v tamních podmínkách hráli s Duklu Liberec a v hale bylo osm stupňů. Když jsme si běhali pro balony, klouzali jsme se po ledě. Pořadatelé nás ujišťovali, že až na tribuny přijdou lidi, halase zahřeje.

A zahřála se?

Když fanoušci přišli, bylo v hale místo osmi deset stupňů. A stejně jsme v téhle zimě museli hrát. Šílené.