ROZHOVOR

Trénuje sedmkrát týdně. Připravuje se na maturitu a v královopolském týmu je úplně nejmladší. Nic pro fňukálky. Soňa Mikysková se k nim rozhodně neřadí. „Mám nabitý program, ale snažím se vše zvládat,“ odpovídá s ledovým klidem osmnáctiletá univerzálka extraligového KP Brno.

S týmem jste ze tří utkání ztratily jen jediné, v Olomouci. Můžete být s počátkem sezony spokojení?

Podle mě jsme začaly celkem dobře. Až na první zápas ve Střešovicích, kde nás svazovala počáteční nervozita.

A co prohra v Olomouci?

Jo. To byl takovej zkrat. Neměly jsme moc štěstí, navíc jsme nedokázaly dohrát koncovky. Vypracovaly jsme si náskok. Jenže pak jsme si nějak nevšimly, že se nám Hanačky bodově přibližují.

Daří se týmu vyrovnat s odchodem starších a zkušenějších volejbalistek?

Stále se snažíme hledat někoho, kdo by nás táhl. Chce to čas. Jsme teprve na začátku sezony.

O víkendu jste měly zápasovou pauzu, přesto trenér Čada naordinoval nedělní trénink. Jak jste jej se spoluhráčkami přijaly?

Byly jsme s tím smířené. Už dopředu jsme věděly, že budeme na hřišti. Navíc moc dobře víme, že máme nedostatky, proto potřebujeme trénovat. Pilovaly jsme hlavně obranu v poli.

Kouč říká, že na tréninku dřete a jste vzorem pro ostatní…

(smích) Já se snažím. Jsem ještě mladá a v áčku jsem teprve první rok. Musím trénovat, abych nabrala potřebné zkušenosti. Chci být týmu nějak platná.

V osmnácti letech nastupujete v extralize, jste členkou juniorské reprezentace. Kam chcete ve volejbale dojít?

Co nejvýš to půjde. Ráda bych si zkusila nějakou ligu v zahraničí…

Máte už nějakou vysněnou?

Ne. Tak daleko se ještě nedívám. Teď jsem v Brně, kde potřebuju odehrát co nejvíc zápasů, abych se něco přiučila.

Jak jste na tom se studiem?

Jsem v maturitním ročníku. Do toho trénujeme sedmkrát týdně. Je to záběr, ale snažím se vše zvládat. Gymnázium na Botanické je naštěstí se sportem spojené, takže mi vychází vstříc.

Kdo vás přivedl k volejbalu?

Mamka. Hrávala jsem basket, ale popravdě mi moc nešel. Tak mi řekla, ať zkusím volejbal. Teď mě oba rodiče plně podporují.

Takže sport je doma povinnost?

Tak nějak. (smích)