„Ve střelbě neplatí, že se vám daří celou kariéru. Třeba se vše obrátí a třeba vybojujeme i s klukama nějakou týmovou medaili,“ říkal olympijský šampion před odletem do Bělehradu.

Jak řekl, tak udělal. Rodák z Holasic vybojoval na mistrovství Evropy v disciplíně trap stříbrnou medaili, s brněnskými parťáky Jiřím Gachem a Jiřím Liptákem navíc ve světovém rekordu zvítězili v týmové soutěži a obhájili zlato z Kazaně.

Jaké pocity teď ve vás převládají?
Hlavně zadostiučinění. Celou sezonu jsem poslouchal nesmysly. Jsem rád, že se to povedlo. Každému se stane, že se mu ať už z osobních nebo jiných důvodů nedaří. Ale nejhorší jsou kecy na střelnicích, když vás odepisují.

Takže jste už takové řeči slýchal?
Jasně. Vyhrál jsem olympiádu v Pekingu. Jenže víte, co je průšvih? Když v Česku něco dokážete, ať pak uděláte cokoli, je to vždycky špatně. Náš národ se nenaučil přát úspěch tomu druhému a asi se to nikdy nenaučí. Je to smutné.

Mluvil jste o zadostiučinění. Myslíte, že se ukazují vaše zkušenosti, když dokážete udělat výsledek na velkých akcích?
Nevím, jestli se to takhle dá nazvat. Střílení jsem nezapomněl. Neměl jsem tak špatnou sezonu. První dva svěťáky se mně docela vydařily, pak se nám narodil syn. Spousta věcí se v životě změní. Člověk nemá tolik času na odpočinek a na sebe. Možná jsme si trošku zvykl, ale neznamená to, že teď budu pořád střílet dobře.

Za tři týdny začne na stejném místě světový šampionát…
Na mistrovství světa můžu třeba totálně vyhořet. Velké závody mě každopádně vždycky motivovaly. I teď mi šlo o hodně a jsem rád, že bych kvótaplac na olympiádu vystřelil. Dal jsem si jako největší cíl dokázat, že bych olympijské místo získal.

Jak vás přivítala rodina?
V pohodě. Šampionát se týmu celkově výborně povedl. Všichni tři jsme zastříleli úplně neuvěřitelně a bylo to super. Obhájili jsme titul v družstvech, což možná vypadá jako jednoduchý úkol, jenže špička je hrozně našlapaná a ten závod prestižní.

Bělehrad zase ukázal, jak může být střelba ošidná. O medailích nebo umístění „až“ ve druhé desítce rozhodoval jediný terč.
Přesně tak. Třeba Jirka Lipták měl jen o jeden terč méně než já a skončil sedmnáctý. Jeden holub udělá takový rozdíl.Výsledky byly samozřejmě dané střelnicí, která má ideální parametry, pozadí, dobré vrhačky i terče. Čekali jsme tak vyrovnaný závod.

Takže rozdíl jednoho terče může být hodně propastný.
Jasně. Vemte si, že jeden terč znamená patnáct míst. Laik si může říct: Ježiš, on byl až někde vzadu. Kdo střelbu nesleduje, neví, jak to je. Opravdu se velmi vyrovnala. Podle mě jde o jeden z nejvyrovnanějších sportů vůbec.

S českými parťáky jste výkonem 368 bodů ovládli týmovou soutěž. Naznačovali jste si už po prvním dni po dvou položkách, že máte nakročeno k medaili?
Vůbec. Nevíme, jak druzí střílí. Dozvídáme se výsledky až po poslední položce a je to tak lepší. O střelbě se při závodě vůbec nebavíme. Sedíme třeba u jednoho stolu a na střílení vůbec nepadne řeč. Kdyby jeden přišel s tím, že v položce dvakrát netrefil, může rozhodit ostatní. Je nepsaný zákon, že průběžné výsledky nerozebíráme. Jen se hecujeme.

Takže sedíte společně u stolu a nepoznáte, jak jsou na tom ostatní kolegové?
Nepřemýšlíme nad tím. Samozřejmě, že kdyby někdo přišel a praštil na zem s flintou, asi pochopíme, že je něco špatně. Ale v tomto jsme sehraní. Nikdo nedává najevo, jestli se mu daří či ne. Natolik se respektujeme, že nechceme toho druhé nijak rozhodit. V tom je síla týmu. U jiných reprezentací to kolikrát nefunguje. Dva z týmu se spolu třeba nebaví, ale musejí spolu střílet.

Čím si vysvětlujete, že jste vy tři tak sehraní?
V týmových soutěžích jsou často dva dobří a nemají třetího k sobě. Jirka Gach je nejstarší generace, výborný střelec. Já jsem o šest let mladší a o dalších šest za mnou je Jirka Lipták, který dorostl ve velkého střelce. Máme štěstí, že jsme se takto sešli. Každý máme jiné zkušenosti. Povedlo se nám mistrovství světa, pak dvakrát mistrovství Evropy, ale z úspěchu nemusí být pravidlo a v příštích třech letech můžeme vyjít naprázdno.

Na olympiádu mohou jet z jednoho státu jen dva střelci. Nechcete zavolat zástupcům olympijského výboru, ať udělají výjimku a vezmou vás do Londýna všechny tři?
(smích) Bylo by to nejlepší. Současný systém je stupidní. Staví se tam střelnice a pak na olympiádě je omezený počet závodníků na 35. Ale Mezinárodní výbor se snaží celkově stlačovat počet závodníků, takže v tom je problém.