V kufru vybavení na pláž, v hlavě myšlenky na dovolenou a letadlo mířící směr slunné Řecko. Nic, co by ani vzdáleně naznačovalo, že Libor Zábranský zažije jeden z důležitých okamžiků, který výrazně ovlivní jeho další hokejovou kariéru.

Důležité role v nečekaném příběhu sehrál klub zámořské NHL St. Louis Blues, sportovní noviny a legenda hokejové Komety Libor Havlíček. „Náhodou seděl ve stejném letadle, četl články a přišel mi pogratulovat, protože mě draftovali do NHL. Pak už se vše seběhlo ráz na ráz. Nakonec jsem podepisoval smlouvu se St. Louis v Řecku přes fax," popisuje brněnský rodák okamžik, který jeho kariéru nasměroval do nejprestižnější hokejové soutěže na světě.

Volba v posledním devátém kole výběru nováčků v roce 1995 byla pro tehdy jedenadvacetiletého hráče překvapivá. „Týmy si takto staré kusy už moc nevybíraly. Tenkrát o mě stál přímo Peter Šťastný, který dělal klubového skauta. S generálním manažerem a trenérem Mikem Keenanem chtěli za každou cenu hotového beka, hokejistu mých parametrů," vysvětluje, proč Bluesmani sáhli po 192 centimetrů vysokém obránci.

Do zámoří nakoukl od sezony 1996/1997. Pro Evropana nic lehkého musel si zvykat na cizí jazyk, za trenéra měl navíc Keenana, kterému se kvůli jeho nevybíravým metodám přezdívá Železný Mike. „Neříkám, že to bylo peklo, ale zažil jsem hodně tvrdý přístup. Vědělo se o něm, že Evropany příliš neuznává, protože jsme byli podle něj příliš měkcí. Pomohlo mi, že mi úžasně vyšel první kemp, hodně si mě oblíbil a měl jsem tu čest, že mě nasazoval do první obranné dvojice s Alem MacInnisem," přibližuje svého parťáka, který svými dělovými střelami lámal soupeřovým brankářům prsty. „Než jsem se zranil…," dodává.

Za tři sezony v zámoří odehrál za St. Louis čtyřicet zápasů. Zbytek času naplnily duely na farmě ve Worcesteru nebo nucené pauzy právě kvůli zranění. „Utrhl jsem si sval v rameni a pak už jsem se zpátky do hlavního týmu moc nedostal. V NHL vám dají jednu šanci a musíte ji využít. Do mužstva se neustále tlačí tolik kvalitních hráčů, že pak máte smůlu," upozorňuje.

Bez gólového zápisu ale neodešel 5. ledna 1997 se trefil do sítě New Jersey Devils. „Syn snad někde ten puk má, stejně jako medaile nebo plakety. Já na jejich sbírání moc nejsem. Až mi bude padesát, možná toho budu litovat, ale snad se pak někde najdou," doufá.

Vsetínský mistr

Sezonu 1998/1999 sice ještě odstartoval za Atlantikem, dokončil ji ale už v České republice. A rovnou extraligovým titulem se vsetínskou mašinou. „Tehdy šlo o jasně nejlepší tým. Romanu Zubíkovi (majitel klubu pozn. red.) by tam měli postavit sochu, protože jeho peníze přitáhly špičkové hráče. Jinak tam nikdo nešel," říká.

V následujících ročnících kromě sezony 2003/2004 s Pardubicemi nikdy nekončil sezonu bez medaile. Zároveň jej ale výrazně brzdila zranění. Kvůli operaci obou tříselných vazů předčasně skončil ve Spartě a v roce 2004 v Pardubicích definitivně uzavřel svou aktivní kariéru.

Lékaři dokonce Zábranskému hrozili, že pokud bude pokračovat, zahrává si se životem. „Play off jsem odehrál i s horečkami, protože jsme jako velký favorit na titul prohrávali a nakonec vypadli s Plzní, nechtěl jsem utíkat z boje. Paradoxně to byla nejhorší chyba, protože potom jsem měl z toho vážné problémy se srdcem. Doteď nevím přesnou diagnózu, ale jedná se o něco jako tachykardii (zvýšená tepová frekvence pozn. red.), když se dostanu nad určitou tepovou hranici, mám problém," popisuje. „Když vás omezují klouby, svaly nebo šlachy, dá se to řešit. Ale se srdcem? S tím se nedá bojovat. Konec jsem přijal jako fakt. Zažil jsem toho docela dost, jen mě trochu mrzí, že od pětadvaceti let jsem jen bojoval s návraty po zraněních," pokyvuje hlavou bek, který proslul dělovou střelou.

A jelikož si ve svých třiceti letech nedokázal představit život bez hokeje, majetkově vstoupil do „rodné" brněnské Komety, která se tehdy topila na hranici první a druhé ligy. „Paradoxní je, že jsem nikdy nechtěl vlastnit klub, ale neviděl jsem jinou možnost, jak přenést svoje myšlenky a vize do koncepce celého klubu. Musel jsem se stát majitelem, a říkám upřímně bohužel, protože mě to stálo spoustu peněz," vysvětluje.

Letos oslaví coby akcionář v klubu deset let. „V listopadu mi bude čtyřicet a Kometa má šedesát let od založení, takže máme společné výročí. A jak to bude dál? Nevím. Když mi bylo jedenatřicet, myslel jsem si, že ve čtyřiceti už budu mít klid. Já jsem mínil a život to nastavil takto. Beru to jako poslání," povídá za jedenáct dnů čerstvý čtyřicátník.

Vojna místo Brna

Přitom jako rodák nemá na brněnský hokej jen nejhezčí vzpomínky. V devatenácti letech zažil s Kometou pád z extraligy, o dvě sezony později se raději nahlásil na vojnu, než aby v týmu zůstal. „Co se tehdy dělo mezi staršími hráči, trenéry i managementem, byla velká katastrofa. Jsem vděčný, jak se ke mně vedení klubu zachovalo, protože jeho přístup mě donutil dobrovolně se nahlásit na vojnu, abych se dostal z Brna. Byla to velká zkušenost, která mi zachránila kariéru. Pokud jsem chtěl něco dokázat, věděl jsem, že musím pryč. Zdejší lidé úspěšně likvidovali nejen brněnský hokej, ale i talentované kluky," kritizuje poměry na začátku devadesátých let.

Zábranský tehdy odešel do druholigového Tábora, odkud se v sezoně 1994/1995 probojoval do extraligových Českých Budějovic. „Na klub, město i fanoušky od té doby nedám dopustit. Nebýt jich, nikdy jsem se už nedostal do velkého hokeje," říká Zábranský, který si to po dvou letech na jihu Čech namířil rovnou do NHL.

I když pravidelně patřil do reprezentačních výběrů, mistrovství světa mu v kariéře uniklo. Asi nejvíc se nominaci přiblížil před zlatou Vídní v roce 1996. „Poprvé přijeli na pomoc obránci Neckář a Sýkora z NHL. Trenér Luděk Bukač mi řekl, že jsem ještě mladý a pojedu příští rok. Bohužel už k tomu nikdy nedošlo," krčí rameny Zábranský.

I když někteří jeho vrstevníci stále ještě aktivně hrají, na osud si nestěžuje. „Přijímám věci tak, jak přicházejí. Nelituju žádného svého rozhodnutí, jediného dne, který jsem prožil, nebo zmastil, protože po bitvě už je každý generál. Důležité jsou výsledky a ty jsou za mnou vidět," povídá bratranec brněnského hokejisty Tomáše Vincoura.

Libor Zábranský

Narozen: 25. listopadu 1973 (39 let) v Brně

Sport: bývalý hokejista

Post: obránce

Největší úspěchy: 2x titul mistra ČR (1999 Vsetín, 2002 Sparta Praha), 3x vicemistr ČR (2000 Vsetín, 2001 Sparta Praha, 2003 Pardubice), 1x 3. místo v ČR (1995 České Budějovice), odehrál 40 zápasů v prestižní kanadsko-americké NHL (St. Louis Blues)

Kluby: Kometa Brno (1991/1992 až 1993/1994), Tábor (1993/1994), České Budějovice(1994/1995 až 1995/1996), St. Louis Blues/Worcester IceCats (1996/1997 až 1998/1999),Vsetín (1998/1999 až 1999/2000), Sparta Praha (2000/2001 až 2001/2002), Pardubice(2002/2003 až 2003/2004)

Statistiky NHL: 40 zápasů/7 bodů (1+6), AHL: 83/28 (5+23), reprezentace: 35/4 (1+3),extraliga: 298/90 (25+65)

Rodina: syn a dcera

Zajímavost: při extraligovém Utkání hvězd v roce 1996 zvítězil v soutěži o nejtvrdší střelu puk vypálil rychlostí 153 km/h