Tým se pod jeho vedením nejprve výkonnostně a pak i výsledkově zvedl a z osmé pozice postoupil do elitní nadstavby A1 zajišťující minimálně předkolo play-off. V jejím prvním kole si navíc brněnští basketbalisté vyšlápli na do té doby čtvrté Pardubice, které porazili 81:80. „Jsem za postup šťastný, ale tímto pro nás nic nekončí, chceme se stále zlepšovat,“ říká padesátiletý Chugaz v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Co je hlavní příčina vzestupu?
V Brně je kvalitní tým plný talentovaných hráčů, kteří si ale nevěřili. Sebevědomí mladých je vrtkavé a ovlivnila je série porážek. Nejprve jsem musel hodně času investovat do toho, aby kluci zase měli chuť hrát a prodat svoje schopnosti. Zaměřil jsem se taky na zlepšení disciplíny a potom je naučil pravidla svého systému.

Jaký je váš systém?
Moderní basketbal je založený na energii, rychlosti a jasně daných pravidlech na palubovce, které je třeba důsledně dodržovat. K tomu ale potřebujete mít hladové hráče. Všechny tyto prvky můj systém zahrnuje, musel jsem to jen kluky naučit a přesvědčit je o tom.

Kdo je Chris Chugaz
Narodil se 6. září 1968 v egyptské Alexandrii. V deseti letech začínal s basketbalem v řeckém týmu Panionios Atény. S týmem jako hráč vyhrál řecký pohár. Po konci kariéry začal trénovat. Vedl týmy nejen v Řecku (Iraklis Soluň, OFI Kréta), ale také třeba kyperský Apollon Limassol a krátce trénoval i v Mexiku. Před čtyřmi lety zamířil do rakouského Oberwartu, s nímž získal poprvé v historii tamějšího basketbalu double za vítězství v lize i poháru a zahrál si také Europe Cup. V minulém ročníku zamířil poprvé do České republiky, kde trénoval USK Praha a měl k dispozici nejmladší kádr soutěže.

Za výbornými výkony stojí především americké trio Deremy Geiger, Reginald Keely a Davell Roby. Jsou ostatní hráči trochu v jejich stínu?
Důležité je, že všichni tři Američané mají kromě výborných herních schopností také skvělý charakter. Dodržují má pravidla, mimo hřiště nemají skandály a jsou přátelští a týmoví hráči. Ale není to jen o nich. Nemám rád týmy, které jsou poskládané výhradně na zahraničních hráčích. Jsem rád, když jsou cizinci jenom jednou z částí týmu jako v Brně. Vždycky říkám, že domácí basketbalisté jsou srdce a duše týmu. Zlepšili jsme se ne díky tomu, že se začalo dařit Američanům, ale že čeští kluci šli hodně nahoru.

Jaké si dáváte cíle do zbytku sezony?
Chceme postoupit do play-off. Je dobře, že hrajeme nadstavbu A1, i když ztráta na šestou pozici (zajišťující přímý postup do play-off, v opačném případě čeká tým předkolo – pozn. red.) je příliš velká. Čekají nás těžké zápasy proti kvalitním soupeřům a chceme se dostat na sedmou pozici.

Proč jste vlastně kývl na nabídku Brna?
Moje hlavní priorita je pracovat s mladými. Některé kluby mají strach sázet na mladé, což není případ Brna. Navíc mě baví objevovat nové věci, a to je taky důvod, proč se tak často přesouvám. Za kariéru jsem procestoval spoustu zemí a hrál nebo trénoval hodně klubů.

Co vám tak imponuje na práci s mladými?
Mám rád výzvy a líbí se mi jejich duch a jejich vášeň, kterou mají. Nikdy neprohrajete, když talentovaným mladým dáte šanci.

Není ale taky nevýhoda, že jenom těžko můžete s mladým kádrem usilovat o tituly?
Kdybych měl tento přístup, nikdy nevyhraji titul v Rakousku s Oberwartem. Měli jsme tehdy nejmladší kádr v lize a nikdo to od nás nečekal. Vyhráli jsme, co se dalo. Klukům v kabině říkám, že jeden člověk může změnit svět. A co teprve, když má jedenáct mužů stejný cíl. Potřebujeme i pomoc zvenčí, ať už od klubu, nebo fanoušků. Proto doufám, že se nám podaří v Brně přilákat víc lidí na basketbal.

Basketbal je však obecně v České republice ve stínu jiných sportů.
Závidím hokeji v Brně. Ale i my musíme dát lidem o sobě vědět. Že hrajeme nejvyšší soutěž a můžeme spolu napsat pohádku. Začali jsme od nuly a teď díky tvrdé práci, vůli a vášni máme na to, dokráčet vysoko. Obecně je v Česku třeba basketbal dostat blíž dětem, vytvořit pro ně akademie. A tam je třeba se jim věnovat, aby je basketbal také bavil a získaly k němu pouto.

Co říkáte na úroveň české ligy?
Je velmi dobrá, zamlouvají se mi čeští hráči, kteří talent mají, ale potřebují do basketbalu víc motivovat, protože přece jenom tu není sport číslo jedna jako v Řecku. Důležité je také dobré vedení.

Jak se vám líbí v Brně?
Jsem tu šťastný. Jde o velmi hezké město. Nemám rád velkoměsta, ale klidnější místa, a proto jsem se i v Řecku přestěhoval do menšího města Marathón, které je podobné Brnu. Tady se mi líbí památky a člověk tu najde cokoliv, co potřebuje. Češi jsou navíc velmi přátelští. Jediná věc, na kterou si v Brně pořád zvykám, je velká zima.