Když se jich zeptáte, co potřebuje dobrý skokan do dálky, odpovídají: Žít v Brně. A mají pravdu. Dva nejlepší čeští reprezentanti Roman Novotný se Štěpánem Wagnerem trénují v největším moravském městě a jako jediní v republice skáčou přes osm metrů. Sní o olympijském Londýně, jenže aby se tam oba kamarádi potkali, musejí skočit 820 centimetrů. Tuto metu překonal pouze Novotný a už jsou to čtyři roky. Když ji nezdolají, pravděpodobně se na olympiádě objeví pouze jeden z nich, díky B limitu.
Třicetiletý Wagner touží po první účasti na hrách a v Londýně chce uzavřít kariéru. „Letos trénuji už jenom kvůli tomu. Takže by mě tam Roman mohl pustit,“ pošťuchuje parťáka. Novotný už má ve sbírce osmé místo v olympijském finále z Pekingu. „Z her jsem si přivezl životní zážitek, kvůli tomu se člověk čtyři roky připravuje. Doufám, že netrénuji pro nic,“ reaguje šestadvacetiletý dálkař.
Jak reálná je pro vás vidina olympiády?
Novotný: Béčkový limit je 810 centimetrů, k němu mi chybí osm centimetrů. Když Štěpán skočí limit A, už mám olympiádu vzdálenou osmnáct centimetrů, což je daleko, protože osobák mám 821.
Wagner: Myslím, že limit oba skočíme na mistrovství republiky, a jelikož nás na posledních domácích šampionátech vždy dělilo tři až pět centimetrů, musí Roman skočit 825 a já se jenom zavěsím za něj. (úsměv)
Novotný: Dálka je o adrenalinu a olympiáda znamená obrovskou motivaci, pro Štěpána navíc přichází poslední šance. Na republice bude poslední možnost ke kvalifikaci na mistrovství Evropy a tam můžeme dopadnout všelijak. Třeba nám foukne a oba skočíme áčka, což bude nejlepší.
Nakolik věříte, že se olympiáda povede?
Novotný: Myslím si, že v Londýně budu závodit tak na osmdesát procent.
Wagner: V případě Romana vidím šanci na pětadevadesát procent, to myslím vážně. Já měl letos halu špatnou, a pokud dá Roman jenom béčko, pak svou naději vidím tak na sedmdesát. Musel bych ho přeskočit, což nejlépe půjde v červnu na republice. Můj cíl je kvalifikace na Evropu a uvidím, jak vše dopadne.
close
zoom_in
Štěpán Wagner.
Na čem musíte zapracovat, aby olympiáda vyšla?
Novotný: Vím, kde mám nedostatky, ty se snažím odstranit. Jde o technické záležitosti. Štěpán mi s technikou radí. Teď ji má lepší, což vždy neplatilo. Dřív byl dřevák, teď to platí pro mě. (smích)
Wagner: To má pravdu. (směje se) Pro můj výkon je nejdůležitější regenerace. Už jsem starý, takže se na ni víc zaměřuji, kvůli práci jsem ji zanedbával. Spolupracuji s kamarádem, který dělá masáže a teď otevírá kryosaunu. Chce pomáhat sportovcům, takže poskytuje dobré ceny, a já jsem si ověřil, že kryosauna funguje. Poslední tři roky mě trápily záněty achilovek, a jedině mráz mi pomáhá.
Považujete se vzájemně za velké rivaly?
Novotný: Spíš si pomůžeme. Na závodech, kde jsme oba, se hecneme víc. Nejlepší výkony jsem předvedl na podnicích, kterých se zúčastnil i Štěpán. Vždycky mu přeju, aby skočil strašně daleko, ale o centimetr míň než já.
Panuje mezi vámi někdy nevraživost?
Novotný: To ne, většinou se poplácáme, že dneska to zase stálo za… Štěpánovi neradím, když je ze mě dřevák. Nejsem v postavení, že můžu. (směje se)
Wagner: A já mu na oplátku radím blbě. Zatím na to nepřišel, proto se držím tři centimetry za ním, jinak mám větší odstup.
Jak byste se vzájemně charakterizovali?
Wagner: Roman je trošku uzavřený, občas s ním bývá horší komunikace a někdy se chová tvrdohlavě. Teď mu možná hodím rukavici, protože kdybychom trénovali spolu, podle mě nás to posune oba. Já klidně budu v republice druhý, ale na mistrovství Evropy nebo olympiádě ho chci ve finále porazit.
Novotný: Štěpána považuji za sangvinika, v kolektivu se chová v pohodě a líbí se mi, jak je asertivní. Kolikrát jsem ho zažil v situaci, kdy by devadesát procent lidí vypěnilo, vybuchlo. Ale on vždy zůstane klidný, není žádný nervák. A když jde do závodu, vždy tam nechá sto procent.
close
zoom_in
Roman Novotný.
Štěpáne, jak lze skloubit práci inženýra v kamenolomu s kariérou vrcholového sportovce?
Wagner: Sám přímo nedrtím a netřídím kámen, starám se spíš o zákazníky. Dá se to stíhat. Donedávna jsem dělal osm hodin denně, letos jsem se domluvil na sedmi, mám o hodinu víc na trénink.
Novotný: To sis tedy zařídil privilegium. Jako profesionální sportovec mám výhodu, možná to dělá rozdílové tři centimetry mezi námi.
Co vás přivedlo k dálce?
Novotný: Já jsem hrál do patnácti hokej, ale v prváku jsem zjistil, že ho nemůžu dělat při atletice. Odjakživa jsem chtěl dělat výšku, jenže jsem nenarostl do patřičných rozměrů. Trenér mě proto poslal do písku. Dálku skáču nedobrovolně, nikdy mě moc nebavila.
Wagner: Do sedmnácti jsem nedělal vůbec nic, což mě najednou přestalo bavit. Tak jsem šel na atletické závody, kde se běžela šedesátka nebo osmistovka. Zvolil jsem kratší trať, pak jsem tři roky dělal víceboj. Dobře jsem při něm skočil do dálky, proto jsem se na ni dal.
Takže trenéři neodhalili vaše vlohy v útlém věku?
Wagner: Pamatuji si na svůj první trénink, při němž se mi Roman smál, jak blbě skáču.
Novotný: To už si ani nevybavuju, za to se po letech omlouvám. Teď si dělá legraci on ze mě. (úsměv) V sedmnácti jsem si nemyslel, že někdy skočím osm metrů. Vše nějak vyplynulo, když mě trenér místo výšky natlačil do dálky.
Co podle vašeho názoru potřebuje kvalitní dálkař?
Wagner: Musí být z Brna, mimo Brno nejsou žádní dobří. (smích)
Novotný: Dřív jsem si myslel, že potřebuje pohybovou paměť, jenže to mi Štěpán vyvrátil. Učil se pomaleji, což ovšem pílí dohnal. Co se naučí, už stabilně umí. Dálkař musí být především rychlý a s výškou 150 centimetrů těžko bude skákat 850. Znám však i dobré menší dálkaře.
Wagner: Pokud má výbornou techniku, nepotřebuje ani takovou rychlost.
Jak vidíte úroveň české dálky?
Wagner: Z mého pohledu jí pomůže, až Roman skočí za 830 centimetrů. Rázem se o české dálce někdo dozví.
Novotný: Myslím si, že kdyby pět Pražáků a dva Hanáci dosáhli na osm metrů, my dva už dávno 830 skáčeme.
Wagner: To jo, protože Pražákům nic nenecháme.
Co vám schází k metě 830 centimetrů?
Wagner: Troufnu si říct, že mi nechybí nic, akorát potřebuji zdraví, aby to vyšlo. Zbytek záleží na mně. Pokud bych byl poslední tři roky zdravý, určitě 830 skočím. Kdybych nevěřil, že teď skočím aspoň 820, už nezávodím.
Novotný: Považuji za svou chybu, že zatím neskáču víc. Nebudu se na nic vymlouvat, jsem prostě moc líný. Člověk se sám naučí, co potřebuje. A já vím, že jsem pokaždé nepracoval na sto procent.
Ve skoku dalekém je velice důležitý odraz. Kontrolujete si při rozběhu, abyste nepřešlápli?
Novotný: Jestliže si dokážu hlídat, kde se odrazím, neběžím naplno a nejsem správně vyhecovaný. Odraz je spojený s psychikou.
Wagner: Na prkno se dívám doteď, ale co blbě vidím, už nemám tolik přešlapů. A to myslím naprosto vážně.
Roman Novotný
Narozen: 5. ledna 1986 v Přerově
Disciplína: skok daleký, trojskok
Klub: AK Kroměříž
Trenéři: Stanislav Joukal, Peter Nemšovský
Osobní rekordy: 821 venku, 805 v hale
Úspěchy: 3. místo z letní univerziády 2007, 3. místo z ME do 23 let 2007, 8. místo na OH 2008, 8. místo na HME 2011, 12. místo na ME 2010, 10x 1. místo na MČR (3x v trojskoku)
Štěpán Wagner
Narozen: 5. října 1981 v Brně
Disciplína: skok daleký
Klub: Dukla Praha
Trenéři: Stanislav Joukal, Boleslav Patera
Osobní rekordy: 815 venku, 796 v hale
Úspěchy: 8. místo na letní univerziádě 2005 a finále 2009, kvalifikace na HME 2005, kvalifikace na MS 2009, 4x 1. místo na MČR
Olympijský klíč
Jistou účast na olympijských hrách si atleti vybojujísplněním A limitu.Ten má pro skok daleký mužů hodnotu820 centimetrů. V každé disciplíně, kromě štafet, mohou startovatmaximálně tři čeští atletis A limitem. Jestliže jej nikdo ze země nepřekoná, může se na hry nominovat jeden atlet, který splní mírnějšíB limit, jenž má hodnotu810 centimetrů. Jestliže víc atletů splní B limit, zúčastní se olympiády pouze jeden s nejlepším výkonem. Pokud žádný sportovec dané země nesplní A ani B limit, může národní olympijský výbor nominovat1 reprezentanta a 1 reprezentantkudo kterékoli disciplíny vyjma běhu na 10 000 metrů, běhu na 3000 metrů překážek a vícebojů. Start těchto závodníků ale musí schválit IAAF. Limity lze plnitdo 8. července 2012.
Kouč: Štěpán je přirozenější talent
Brno - Po návratu Romana Novotného od kouče Michala Pogányho je má opět pod dohledem oba. Brněnský atletický trenér Stanislav Joukal se stará o nejlepší české duo skokanů do dálky, Novotného a Štěpána Wagnera. Co o obou sportovcích říká?
O olympiádě. „Větší naději má Roman, jemuž v zimě scházelo osm centimetrů. Pokud bude zdravý, pravděpodobně se do Londýna dostane. Ani účast Štěpána nevylučuji. Jeho osobní rekord je o pět centimetrů dál než B limit.“
O ambicích. „Romanovi je šestadvacet let a právě mezi tímto rokem a třicítkou přichází pro dálkaře nejlepší období. Před čtyřmi lety skákal finále olympiády v Pekingu, takže těží ze zkušeností. Pokud se do Londýna dostane, může opět pomýšlet na finále. Štěpánovi bude v říjnu jedenatřicet, takže mistrovství Evropy či olympiáda bude nejspíš jeho poslední velká mezinárodní akce. Do letošní sezony vrhne veškerou energii, aby se rozloučil co nejlépe.“
O tréninku. „Oba pracují maximalisticky, jsou zodpovědní a v tréninku jim nelze nic vytknout. Jejich morálka je na obrovské úrovni. Když jim vydrží zdraví, oba budou skákat za osm metrů.“
O talentu. „Za přirozenější talent považuji Štěpána, který měl rychlostní i silovější předpoklady. Roman je zase pracovitější, má větší vůli, lépe snáší vyšší tréninkové dávky, čímž hendikep srovnává.“
O povaze. „Oba jsou sangvinici. Štěpán je o něco otevřenější a veselejší kopa. Roman se chová víc jako introvert, ale při závodech se projevují jako vyrovnané a silné typy.“
Rivalové? Místo soupeření se baví
Udělat vážný rozhovor s dvojicí brněnských dálkařů Romanem Novotným a Štěpánem Wagnerem? Troufnu si po své zkušenosti tvrdit, že jde takřka o nadlidský úkol, zvlášť pokud je posadíte k jednomu stolu. Vždy když při našem rozhovoru jeden z nich odpovídal vážně, druhý tasil vtípek nebo aspoň ironii. Většinou tedy spíš starší třicátník Wagner.
Na druhou stranu se posezení neslo v hodně odlehčeném duchu a otevřeli jsme také osobnější otázky. „V práci se stravujeme v závodní jídelně, takže si moc nevyberu. Ale čím těžší dálkař, tím dál letí,“ culil se Wagner při rozebírání správného stravování.
Nebo otázka na nepovedené dopady? „Rád se do doskočiště netrefím, jestliže ho přeskočím. Ale s pískem za trenkami nemám problém,“ rozesmál se Novotný. „To já se ho každý závod pořádně nažeru, protože nemám zrovna krásný dopad. Na druhou stranu to dám vyžrat technické četě,“ dodává jeho parťák z reprezentace.
Když jsem se podíval při závěru příjemného interview na čas, utekly dvě hodiny. Sto dvacet minut naplněných legrací se dvěma atlety, které láká společný olympijský sen. O několik centimetrů blíž k jeho splnění je mladší Novotný, který už zažil atmosféru her v Pekingu. To Wagnerova kariéra se chýlí ke konci a svou premiérovou olympiádou by ji uzavřel stylově. Už kvůli českému sportu věřím, že jim úsměv vydrží i po skončení kvalifikačního období.
Jaroslav Kára, sportovní redaktor Deníku Rovnost
