Šlo o paradoxní setkání. Pár hodin předtím totiž byly spoluhráčky. Společně přehrály juniorky Strakonic 94:50. „Bylo to docela náročné. Už po prvním zápase jsme hodně cítily únavu. Hlavně bylo zvláštní hrát proti holkám, se kterými jsem vyrůstala. Na hřišti na to ale zapomenete, braly jsme je jako každé jiné soupeřky," hodnotila zápasovou porci Křivánková, vnučka trenéra Jana Bobrovského.
Spolu s Mainclovou patří už druhý rok do kádru prvního týmu. „Je to skvělá zkušenost, máme se toho hodně co učit od zkušenějších holek. Je super, že jsme dostaly takovou příležitost," dodala čerstvě sedmnáctiletá křídelnice.
Na rozdíl od předchozího ročníku se obě juniorky dostávají na palubovku v pravidelných intervalech a sbírají potřebné zkušenosti. Křivánková tráví v průměru na hřišti přes dvanáct minut, Mainclová se blíží k deseti. „Loni s námi holky v podstatě jen trénovaly, teprve letos dostávají příležitost i v zápasech. Pro ně je to velká zkušenost. Ať už trénink, nebo možnost hrát proti těm nejlepším v utkáních. Teď to nebylo ještě tak vidět, ale pokud dostanou nějaké minuty v Eurolize, bude to pro ně obrovský přínos do dalších let," mnul si ruce nad zapojením mladých hráček do týmu trenér Bobrovský.
V kádru Imosu nejsou talentované naděje jediné odchovankyně žabovřeského basketbalu. Stejnou cestou prošly i Veronika Vlková a Barbora Kašpárková.
Dorosteneckými celky si proklestila cestu i Renata Zrůstová, i když pochází z Tábora.
