Jednou jste závod vzdal, teď jste se na něj dlouho chystal. Jaké je to zadostiučinění konečně pokořit tento ultramaraton?

Je to obrovská satisfakce. Tenkrát před dvěma lety, kdy jsem závod vzdal, tak to byl jediný běh v kariéře, který jsem nedokončil. Docela dost mě to tehdy ranilo, těžko jsem to kousal, protože jsem cítil, že jsem připravený byl. Takže teď pro mě bylo obří zadostiučinění závod dokončit.

V čem byl před dvěma lety problém, že jste závod nedokončil?

Od začátku pršelo, a to mi vždy dělá obrovské problémy, protože trpím na puchýře. Už po třicátém kilometru jsem měl tak rozpuchýřovaná chodidla, že to neskutečně bolelo. Štvalo mě, že to ani nebylo o fyzičce, ale o počasí.

Letošní ročník Moravského ultramaratonu vyhrál v mužích Martin Kopecký (druhý zprava), Lenka Horáková byla nejrychlejší ženou.
Krizi mám před každým startem, říká vítěz letošního ultramaratonu Kopecký

I nyní jste se ultramaratonem protrápil, měl jste zimnici, dvakrát jste při závodě ulehl u cesty. Jak velkou vůli musíte mít, abyste i s takovými problémy běh dokončil?

Ultramaratony jsou celkově především o hlavě. Tím že člověk běží tak dlouho, tak má čas nad tím přemýšlet. Několikrát jsem to chtěl zabalit, ale já jsem nikdy neměl žádný ultramaraton, který bych zvládl bez jediné krize. Největší dík ale patří manželce a taky vítězovi závodu Ivanovi Králíkovi, kteří mi neskutečně pomohli.

Jak přesně vám pomohli?

Nejdřív mě na pětadevadesátém kilometru hodně nahecoval Ivan Králík, který je můj kamarád. Vyhnal mě zpátky na trať, když už jsem přemýšlel, že to ukončím. A pak třiadvacet kilometrů před cílem jsem měl další obří krizi a to mě namotivovala manželka. Volal jsem jí a kdyby řekla, ať to ukončím, že už jde o život, tak bych ji poslechl, protože jsem byl fyzicky totálně na dně.

Kolik běžců se ultramaratonu zúčastnilo?

Běželo nás hodně málo, oproti kratším tratím chodí na ultramaratony minimum lidí. Tuším, že se zúčastnilo sedm chlapů a dvě ženy. Ale teda klobouk dolů před holkama, protože nás převálcovaly. Není to ani tak neobvyklé, protože po určité vzdálenosti už se ta fyziologie vyrovná a nehraje dál roli. Běžely ale skvěle, naopak ze sedmi chlapů jsme dokončili jen tři. To je ale docela běžné skóre u ultramaratonů.

Jak dlouho jste těch 161 kilometrů vůbec běžel?

Běžel jsem bez dvou minut přesně třiadvacet hodin, ale z toho jsem tak tři hodiny proležel. Tyhle pauzy byly nakonec moje nejlepší rozhodnutí, hlavně ten hodinový spánek těsně před sto kilometry. To mi zas dodalo síly, kdybych si přestávku nedal, tak jsem se o chvíli později sesypal.

Je možné na takovou vzdálenost tělo nějak připravit?

Nejlepší je se řídit pravidlem netrénovat chytře, ale hodně. Je to rozdíl oproti třeba fotbalu, který je hodně o talentu, tady jde o to, kolik kdo naběhá. A pak je to samozřejmě o hlavě, myslím si, že drtivá většina lidí by takový závod po chvíli zabalila. To, co jsem zažíval v závěru, jsem třeba nezažil nikdy v životě, tam šlo o čisté přežití.

Co pociťujete po dokončení závodu?

Je to kombinace všeho, v člověku se mísí emoce a vypustí to ven. Já jsem třeba mezi běžci známý, že v cíli dokážu řvát jak na lesy, jak kdybych dal gól ve finále mistrovství světa. (směje se) Prostě ze mě ta euforie jde ven. Tentokrát to ale bylo jinak, nevypustil jsem ani hlásku, protože jsem se doslova doplazil do cíle, poslední čtyři hodiny závodu už jsem jenom šel.

A při závodu? Používáte například sluchátka s hudbou?

Někdy si hudbu pouštím, když je mi hůř. I teď jsem měl nachystaná sluchátka, ale nepoužil jsem je, protože jsem chtěl šetřit baterku. Využíval jsem telefon spíš k tomu, že mě manželka kontrolovala, jestli ještě pořád funguji. Měla samozřejmě strach, abych někde nezkolaboval.

Chcete tuto vzdálenost ještě překonat, máte další cíl?

Momentálně na to nedokážu odpovědět, protože si teď užívám tohoto úspěchu a teprve budu řešit co dál. Ale dřív, když jsem zdolal Beskydskou sedmičku a Moravský ultramaraton, tak jsem si taky myslel, že už nic víc nedám. Mám samozřejmě myšlenky zkusit něco víc, napadají mě dva zahraniční závody, protože v Česku už nic delšího a náročnějšího není. Přemýšlím ale o maďarské akci s názvem Ultrabalaton, což je necelých 250 kilometrů kolem celého Balatonu. A pak mě láká nejslavnější ultramaraton na světě Spartathlon. Ale z toho už mám velký respekt kvůli teplu, mám obrovský problém při velkém teplu a tento závod se běží na rozpálené řecké silnici na konci září.

Jak důležitá je pro vás rodina, která vás v běhu podporuje?

Určitě zásadní, pro mě bylo i velkou motivací to, že na mě čekala manželka v cíli. Moje dcery by tam čekaly taky, kdybych doběhl v lepším čase. Ale já jsem končil ve dvě ráno, takže samozřejmě spaly. (směje se) Ale není nic krásnějšího, než když na mě čekají všechny tři a můžu se s nimi obejmout. Manželka je pro mě velkou oporou a neskutečně moc mi pomohla v tomto posledním závodě, kdy mě podržela v závěru. S pláčem jsem jí volal, že už jsem fakt na dně a ona mi moc pomohla.

Fotbalisté Boskovic začali letní přípravu před novou sezonou.
Boskovice posily nepotřebují. Udržely střelce, zapojí mladé i hráče po zranění

Před osmi lety jste dostal první zástavu srdce, jak moc něco takového změní člověku život?

Těžko říct, třeba veškeré moje běžecké závodění začalo až po zástavě srdce, i když jsem sportoval už před tím. Možná to ve mně probudilo ještě větší bojovnost a tahle moje zarputilost v ultramaratonech pochází z toho, že jsem porazil i zdravotní problémy. Je třeba užívat života a brát v potaz, že každý den může být ten poslední.

S defibrilátorem v těle zvládáte i ultramaratony, nijak vás tedy váš hendikep při běhu nelimituje?

Možná si někdo myslí, že s mým hendikepem bych měl takovéto běhy vnímat jako čím dál tím víc nebezpečnější. Ale já si myslím pravý opak. Mám problém hlavně s vysokými tepy, což je při dlouhém běhu v pohodě, protože mám nižší tempo. Naopak nějaký kratší závod by byl pro mé srdce větší darda, to mi potvrzují i doktoři.

Vypadá to, že rád testujete svoje limity, je to pravda?

Samozřejmě že takovéto závody jsou úplně o něčem jiném. Je to neskutečný balík emocí a já to beru jako dobrodružství. Vždy tvrdím, že co zažijete na ultramaratonu, to nemůžete zažít na žádném jiném běhu. Každá vzdálenost je pro mě výzva, třeba tímto posledním závodem jsem žil dva roky.

Kromě běhu máte rád například i vysokohorskou turistiku. Je příroda a aktivní životní styl něčím, co vyhledáváte?

Určitě, příroda je můj největší koníček. Vždy bych třeba upřednostnil dovolenou na horách před mořem. Žiji přírodou a od té doby, co bydlím v Blansku, tak jsem tady v takovém malém běžeckém ráji.