Ovšem pěkně popořádku. V pátek před čtvrtou hodinou odpoledne přicházím k budově B administrativního centra Spielberk Office Centre. Když se podívám k nebi, co mě čeká, poměrně znervózním a zvažuju, že se raději otočím a půjdu pryč. Měl jsem to udělat… 85 metrů, 20 podlaží, 416 schodů. Taková porce na nás čeká. „Potřebuješ se hodně rychle rozběhat," radí mi další z účastníků, triatlonový mistr Evropy Filip Ospalý.
Raději nepřemýšlím, co jsem měl, či neměl. A čekám. „Jdeš na start mezi prvními," strká do mého zkoprnělého těla členka organizačního týmu Andrea Simperová.
Odpočet jede, start. Nejprve okruh okolo umělého jezírka a pak hurá do schodů. No hurá… Snažím se je brát po dvou, přijde mi to nejrozumnější. Už po úvodních patrech cítím, jak mi tepová frekvence klepe na hranici maxima. Pomáhám si rukou o zábradlí a docela rychle odkrajuji podlaží. Jenže únava se stupňuje, začínám cítit nohy, schází mi kyslík.
Přemýšlím, kolik toho mám za sebou, jenže nevidím čísla pater. A najednou, jako když utne. Volně přeloženo: Jsem hotový. Konec. Panebože, kolik mi schází do cíle? říkám si v duchu. Najednou se nohy nechtějí rozběhnout, buší mi srdce, lapám po dechu.
Před závodem jsem hlavně nechtěl dopustit, abych přešel do chůze. A už kráčím. Dívám se nad sebe, vidím jen další patra. Myslím, že jsem přibližně v půlce. Tak jdu, snažím se aspoň klusat. Bez výsledku. Takovou krizi jsem nezažil. Tělo volá po odpočinku. Pod sebou slyším dusot, předběhnout se však nenechám.
Šinu se výš, i když o rychlosti si mohu nechat jen zdát. Najednou slyším povzbuzování, patrně se blížím k cíli. Cítím na sobě, že nezrychlím. Až dvě podlaží pod vrcholem mě přepadá stud z mého výkonu a rozbíhám se, dokonce předháním borce přede mnou.
Jsem v cíli. Konečně. Vidím zdravotníka, což mě poměrně uklidňuje. Padám na všechny čtyři, nemůžu popadnout dech. Když se postavím na nohy, raději si zase rychle sedám a popadám kelímek s vodou. Po chvilce zvedám hlavu, abych se podíval na soupeře.
Trochu mi zlepšuje náladu, že nejspíš nevypadám na pokraji smrti jediný. Bledé obličeje převažují nad brunátnými. „Doufám, že v sobě udržím oběd," povídá jeden z běžců.
„Tohle bylo za trest, zlatý maraton," utrousí jiný mladík. Musím s ním souhlasit.
Ovšem objevují se i závodníci, kteří podle výrazu v obličeji snad přijeli výtahem. „To je jen první zkušenost. Zvykneš si. Nedávno jsem dal devět tisíc schodů," sděluje mi starší anglicky hovořící muž.
Já mám jasno. Už nikdy víc! Jedině výtahem. I když mě výsledný čas 3:35,45 minuty překvapil. Ale ten výhled z dvacátého podlaží… Rozhodně krásný. Jen po 416 schodech je vám ukradený.
VÝSLEDKY
85 metrů vzhůru, 20 podlaží a 416 schodů zvládl nejrychleji Viktor Novotný v čase 2:41,09 minuty. Čtvrtou příčku vybojoval trojnásobný účastník olympiády v triatlonu Filip Ospalý, který zaostal za vítězem o 1,74 sekundy. Ženám vládla výkonem 3:15,44 minuty Pavla Zahálková. Do souboje se 416 schody se pustilo 178 běžců, do poloviny běželo dalších 21 a na start se postavilo taky 78 dětí.