Co se dá stihnout za minutu? Samozřejmě několik věcí, které zaberou okamžik, třeba převléct si tričko, nebo napsat sms zprávu. Já si za tak krátkou dobu sotva zajdu na záchod, už vůbec nemluvím o tom, že bych za pouhou minutu nastartoval svůj počítač. Někteří z krasomilců se za šedesát sekund ani nezvládnou učesat.

Dráhoví cyklisté Dukly Brno za tak krátký čas ujedou na kole jeden kilometr. Také proto se po právu honosí označením nejrychlejší cyklisté České republiky. Když se poslední den mistrovství světa v Hongkongu jela tato disciplína, věděl jsem, že se nesmím ani vzdálit na záchod. O dost bych totiž přišel.

Ať už o sebezničující osobní rekord Davida Sojky, nebo heroické představení Tomáše Bábka. Za minutu na dráze se totiž ze sprinterů stanou zcela jiné osoby. David před startem hýřil vtipem a byl k nezastavení, což si přenesl i dráhu. Po dojezdu se vrátil totálně zničený, nemluvil a lapal po igelitovém pytlíku, protože mu žaludek vypovídal poslušnost. Tak brutálně bolestivou dřinu podstoupil dobrovolně. A příště to udělá zase.

Přesně jako říká Tomáš Bábek: „Nesnáším tu bolest, ale jakmile pomine, mám potřebu ji cítit znovu.“

Poslední den šampionátu si ji užil do sytosti. Kilometr jel v kvalifikaci a za dvě a půl hodiny ještě jednou ve finále. Po první jízdě na sobě nenechal znát, jak je vyřízený, možná mu pomohlo tričko se znakem Supermana, ve kterém dorazil na dráhu. Po finále se po příchodu do české kóje skácel s bolestivou grimasou, nepomáhal ani bájný kryptonit.

Nechápal jsem, co na takovém sebemrskačství dráhaři vidí. Úspěch, slávu, překonání sebe sama? Jasně, Bábek dostal stříbrnou medaili z mistrovství světa, ta se cení. Nejspíš však toužil po dalším malém čínském drakovi, kterého medailisté v Hongkongu dostávali. Sice si vyzkoušel, že na hlavě mu moc nesluší, ale když jednoho vlastnil z keirinu, posunul se pak ke stříbru v kilometru.

Kdo ví, třeba mu v kombinaci se Supermanem oba draci přinesou další úspěch: duhový, nebo olympijský v Tokiu!