„Stoupl jsem si do první zatáčky, kde bylo metr hluboké koryto, v němž teklo půl metru vody. Říkal jsem si: To je konec," vzpomíná účastník prestižního klání i pořadatel v jedné osobě Tomáš Slavík. I díky jeho enormnímu úsilí se nakonec brněnskému rodákovi podařilo na víkend vše nachystat. A na nově vytvořené trati navíc s fyzickým hendikepem i porazit všechny soupeře.

Při oslavě vítězství jste přišel i o tričko. Byla tak bujará?

Závěrečná party se strhla v jednu velkou šílenost. A to jsem ji ještě držel hodně na uzdě. (smích) Mezi návštěvníky se strhla mánie trhání triček. Zapojili se úplně všichni, mladí, staří, muži i ženy. Šlo o velkou zábavu, o které se mluví až doteď.

Týden předtím vám ale do smíchu moc nebylo, když bouřka poničila nachystanou trať…

Minulé pondělí ji spláchl déšť, takže jsme na místě makali do víkendu každý den od rána až do tmy. V šest ráno jsem vylezl z postele, šel na trať a do postele jsem se dostal zase až o půlnoci. Před závody jsem se cítil jako po týdenním maratonu.

Bál jste se, abyste vše stihli spravit?

Na parkovišti bylo třeba po kolena bláta, ale věřil jsem, že začátek stihneme, i když to bude hodně natěsno. I díky šedesáti dobrovolníkům, kteří nám z okolí přišli pomoct. Obrovsky jim za to děkuju.

Jak jste se po pracovně náročném týdnu fyzicky naladil na závodění?

Byl jsem strašně zničený. V sobotu jsem si musel vypnout telefon, abych ho neměl pořád u ucha. Kdyby déšť nepřišel, rozhodně by to bylo klidnější. Doma jsem chtěl strašně moc vyhrát, ale musel jsem upřednostnit organizační práci před závoděním. S vítězstvím jsem proto tak úplně nepočítal. Povedený závod a zároveň triumf je pro mě ta nejlepší satisfakce.

A vše jste navíc zvládl i s poraněným palcem na levé ruce. Jak moc vás limitoval?

Při nevinném pádu v tréninku jsem si poničil kloubní pouzdro. Prst mě dost bolel, proto jsem si ho nechal umrtvit a zatejpovat. Dalo se s ním jet, ale nebylo to na sto procent.

Kvůli zranění jste před lety dostal přezdívku Datel. Bude teď nějaká nová?

(úsměv) To už je hodně stará historie… Tehdy jsme jeli na kolech ve Švýcarsku a zkratkou po lesní cestě jsem v úrovni mé hlavy narazil do větve, zlomil jsem si nos a měl jsem otřes mozku. Od té doby mi říkali, že jsem narval hlavu do stromu jako datel.

Vaše tělo zdobí dvě velká tetování. Ze zvířat na nich místo datla máte ale rybu. Proč?

Jsem vášnivý rybář. Tetování beru jako vyjadřování hodnot, se kterými se ztotožňuji. Kromě toho mám na sobě třeba ještě datum narození mámy. Jsem rád, když někdo vidí, že ji mám rád.

Tetování si mohou všimnout i návštěvníci obchodních center, kde občas závodíte. Proč právě v nich?

Shromažďují se tam lidé, kteří tak zjišťují, že neexistuje jen hokej nebo fotbal, ale i závody horských kol. Pro jezdce se jedná o dobré zpestření, pro náš sport je to zase dobrá propagace. Lidi navíc říkají, že jsme šílenci, a to máme rádi. (úsměv)