Rodák z Ivančic na Brněnsku i v pokročilém věku zůstával aktivní. „V prosinci při vyhlášení Sportovce roku 2020 se stal Zdeněk Růžička prvním držitelem Ceny Národní sportovní agentury Za oddanost sportu. Byl to sportovec duší i tělem, slušný člověk a nejstarší člen Sportovního oddílu seniorů Brno, který sdružuje zasloužilé sportovce našeho regionu,“ uvedl předseda spolku Vladimír Koudelka.

S gymnastikou začínal Růžička s bratrem Jiřím pod vedením otce, který byl starosta Sokola Tetčice. „Na konci třicátých let jsem se dostal na školu do Brna, kde byl můj třídní učitel Gustav Hrubý. Hodně mi pomáhal,“ připomněl člena vítězné sestavy z mistrovství světa 1938 Růžička před lety v seriálu Deníku Rovnost Když tady zářil.

Jeho sportovní růst ztížil nástup nacistů, kteří zrušili Sokol a gymnasté zůstali bez tělocvičny. „ Byl jsem nuceně nasazený tři roky v Zastávce u Brna a cvičili jsme v Tetčicích v cihelně. Pomáhal nám Dalibor Veverka a na statku jsme se učili salta,“ líčil bojové podmínky Růžička.

Přesto se vyšvihl mezi tehdejší špičku, což prokázal na olympiádě v Londýně v roce 1948. Vybojoval dvě bronzové medaile na kruzích i v prostných. „Je to výjimečný a v současnosti asi nedostižný výsledek, ale my závodili v jiné době. Dnes je to věda a některé cviky jsou úplně proti fyzikálním zákonům,“ srovnal Růžička.

Radost z úspěchu mu přitom kalila politická situace ve vlasti, konkrétně únorový komunistický puč. „Uvažoval jsem, jestli mám zůstat v Anglii, nebo se vrátit domů. Ale moje maminka zemřela v roce 1938, sestra se vdala a nechtěl jsem nechat otce samotného. Tak jsem se vrátil,“ přiznal v seriálu Magické osmičky Růžička.

Na vrcholnou akci pod pět kruhů se podíval ještě dvakrát, v roce 1952 do Helsinek a o čtyři roky později do Melbourne, kde byl vlajkonoš československé výpravy. Úspěchy z Londýna nezopakoval, v té době už pracoval jako mistr cihelny.

Právě při návratu z Austrálie se odehrál zdánlivě nenápadný incident, který zapříčinil konec jeho kariéry. „Když jsme odjížděli z Melbourne, přišli se s námi rozloučit emigranti. Nesměli jsme se s nimi stýkat, ale já udělal to, co by udělal každý normální člověk,“ vzpomenul Růžička událost, kdy krajané reprezentantům přinesli na loď cigarety, čokolády a žvýkačky.

Nikdo se totiž balík neodvážil převzít. „Šel jsem já. U schodů na přístavní molo stál hlídač a nechtěl mě pustit. Odstrčil jsem ho,“ popsal Růžička.

O půl roku později čekal před odjezdem na závody do Francie na pas marně, a tím pro něj možnost zápolit na světových akcích skončila.

Dlouhá léta pak gymnastiku trénoval. Po sametové revoluci pomáhal obnovit Sokol Brno I, přičemž do roku 2004 byl jeho starosta.Poslední rozloučení se uskuteční ve čtvrtek v Brně pouze v rodinném kruhu.