Koho jste trénoval v pražské Slavii?

Ve Slavii Praha jsem pracoval dva roky. Měl jsem na starosti chod sportovního centra mládeže a trénoval jsem juniory a také dorostence. Byla to pro mě naprosto zásadní profesní zkušenost. Ve Slavii se totiž soustředí špička českého ženského veslování. Měl jsem také možnost pracovat vedle trenérů, kteří nejen, že na olympiádě byli, ale přivezli z ní i medaile včetně zlaté. Dostal jsem skvělou školu.

Co vás tedy vedlo zpátky do Brna?

V Brně jsem doma. Vrátil jsem se kvůli osobnímu životu a vztahům. Před odchodem do Slavie jsem tady také trénoval v ČVK Brno, kde jsem se dlouhodobě věnoval především trénování dívek.

Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi trénováním chlapců a dívek?

Určité rozdíly jsou, jednak fyziologické, jednak v přístupu ke svěřencům a svěřenkyním a pak také v přístupu okolí k výkonnostnímu a vrcholovému sportu žen. Obecně jde ale o práci s lidmi a mě osobně bavilo trénovat jak chlapce, tak dívky. Mimochodem ženské veslování je dnes v České republice, ale i ve světě, velké téma, protože od roku 2020 budou mít ženy na olympijských hrách početně stejné zastoupení jako muži. Je to určitý krok k větší rovnoprávnosti, především ale výsledek dlouhodobého tlaku Kanady a USA, kde je veslování číslo jedna mezi ženskými univerzitními sporty. Pro nás to znamená, že české veslařky mají větší šanci se olympijských her zúčastnit.

V čem podle vás spočívá rozdílný přístup okolí k veslování dívek a chlapců?

Myslím, že jsou zde stále určité stereotypy. U chlapců se spíš počítá s tím, a bývá to v rodinách vítáno, že se prosadí ve sportu. U dívek to automatické není. Klade se tady větší důraz na prospěch ve škole. A pak také vůči ženskému veslování panují určité předsudky. Někdy mají rodiče obavy z toho, aby si dívka nezkazila postavu. Veslování přitom dělá pěknou, sportovní, přirozeně atletickou postavu. Vrcholové veslařky vypadají v naprosté většině dobře.

Petr Janáček.

Jak je na tom Brno a ženské veslování?

Ženské veslování má v Brně velkou tradici, historicky je zde úspěšnější než mužské. Od skončení druhé světové války až do konce šedesátých let bylo spojené se jménem profesorky Růženy Beinhauerové, která byla nesmírně zajímavá sportovní osobnost. Před válkou se nejprve věnovala lyžování, ve kterém se dvakrát účastnila zimních olympijských her, po válce pak hlavně veslování. Získala přes třicet titulů mistryně republiky v různých veslařských disciplínách, opakovaně vítězila jako členka brněnské ženské osmy na Primátorkách a kromě toho ještě hrála první ligu v basketbalu.

Potom trénovala?

Trenérsky vedla ženské družstvo v ČVK Brno, kde v té době veslovala řada československých reprezentantek. Pomyslnou štafetu po ní převzala její svěřenkyně a bývalá úspěšná reprezentantka Libuše Loukotová se svým manželem Milanem Loukotou, kteří později vedli středisko vrcholového sportu žen na Lodních sportech Brno. Odchovankyně je také olympijská vítězka z Londýna 2012 Mirka Knapková.

V jakém věku je dobré začít s veslováním?

U nás se obvykle začíná ve věku deseti až čtrnácti let, výjimka nejsou ani úspěšní sportovci, kteří začínají ve věku patnácti a víc let. Ve světě se to různí, ale v některých veslařských velmocích, například Velké Británii, Kanadě nebo USA, se obvykle začíná s veslováním až na univerzitě. Naše olympijská vítězka Mirka Knapková začala s veslováním v devatenácti letech.

Petr Janáček.

Čím to, že sportovci, kteří začínají o něco později, mohou dosáhnout ve veslování úspěchu?

Veslování je silově-vytrvalostní sport a člověk dosahuje maximálního rozvoje svých silových a vytrvalostních schopností právě až v dospělosti. Několik let potom zabere, než se sportovec naučí precizní techniku. Pro dosažení úspěchu je podmínka, kromě nutného talentu a potřebného zázemí, také rozvoj pohybové všestrannosti spojený s předchozí sportovní zkušeností. A právě v tomhle občas děláme v České republice chybu. U dětí mladších patnácti let se příliš zaměřujeme na to, abychom je naučili veslovat, a maličko zanedbáváme rozvoj pohybové všestrannosti. Přitom jestli v tomhle věku dítě umí nebo neumí veslovat, vůbec nerozhoduje o tom, zda v dospělosti dosáhne ve veslování vrcholové sportovní výkonnosti. Lidem se to však špatně vysvětluje.

Co je tedy rozhodující?

Jak jsem již řekl, rozvinout v maximální možné míře pohybovou všestrannost v období vývoje organizmu, tedy ve věku do patnácti let. S rozvojem pohybové všestrannosti se pojí rozvoj motorických schopností, konkrétně mám na mysli koordinaci, flexibilitu a rychlostní schopnosti. Tyto schopnosti nedokážeme po ukončení puberty už rozvíjet v dostatečné míře. Souvisí to s vývojem jedince. Vhodnými tréninkovými prostředky jsou atletická a gymnastická průprava, plavání, hry a sporty v přírodě. Další faktor, který u nás komplikuje situaci, bývá rapidní úpadek pohybové gramotnosti dětí mladšího a staršího školního věku ve srovnání s minulostí, což se pojí se změnou životního stylu.

Co může současnou situaci zlepšit?

Jednoznačně zapojení většího množství vysokoškolsky vzdělaných koučů do tréninku dětí a mládeže, kteří absolvovali aspoň bakalářské vzdělání v programu tělesná výchova a sport. Vysokoškolský diplom je v tomto směru garance, že daná osoba dostatečně ovládá metodiku nácviku širokého spektra sportovních disciplín a zvládá je také názorně předvést. Kromě toho mají absolventi také řadu nepostradatelných teoretických znalostí.