Na ten mu scházely dvě minuty. „Mám rozporuplné pocity. I když jsem si vylepšil rekord na maratonu, na olympiádu mi to nestačí. Beru to ale jak to je," hlásí šestadvacetiletý běžec z Chudčic.

Závod v Německu vycházel na sedmnáctý den po návratu z Keni, kde se Homoláč tři měsíce připravoval. Věřil, že právě tohle datum pro něj bude ideální, co se týče vyvrcholení jeho formy. A to se mu potvrdilo. „Cítil jsem se velmi dobře. Myslím, že jsem neudělal žádnou chybu, vždyť jsem zaběhl nejlíp v životě. Bohužel to ale nestačilo, nedá se nic dělat," hodnotí maratonec.

Na trati se Homoláč musel rvát s těžkými podmínkami. „Běželo se po hodně vlnité trase, kde navíc foukal silný vítr, ale bohužel se to v dubnu dalo čekat," říká.

Větší problém mu činilo, když vodiči, kteří byli do závodu nasazení, aby běžce vedli na splnění olympijského limitu, neběželi správné tempo. „Na mezičasech zjistili, že jsou pomalí a neúměrně zrychlovali. Víckrát jsem zůstal sám a musel se rvát s větrem, což bylo nepříjemné. Dobíhal jsem s další skupinou," upozorňuje na nedostatky německého závodu.

Časem 2:16:55 hodiny zaběhl olympijský B limit. Ten mu ale k cestě do Ria pravděpodobně neposlouží. Vylepšit si svůj čas o dvě minuty však může zkusit ještě 8. května v Praze. „I když jsem neměl v plánu tam závodit, teď nad tím samozřejmě přemýšlím. Uvidím, jak půjde regenerace. Je to ale náročné i po psychické stránce, závodu v Německu jsem obětoval celou přípravu. Nicméně neházím flintu do žita, ale asi by to byl zázrak," nastiňuje Homoláč.

I přes případnou neúčast na olympiádě v Riu mu nechybí motivace pro další zápolení s časem. „Cítím, že ještě mám na další zlepšení, což mi ukazují nové rekordy. Jsem ještě mladý a ve hře jsou další velké akce," optimisticky vyhlíží.