Libero Jan Václavík, nahrávač Zdeněk Haník a smečař Dominik Fořt s ostravským týmem ve finále soutěže šokovali favorita z Českých Budějovic. Po výhře 4:2 na zápasy totiž slaví mistrovský titul. „Mohli jsme na hřišti ukázat svoji zarputilost a bojovnost. Nemáme tým na profesorský volejbal. Jenže často bojovná hra na hraně možností strhne diváky, což se nám dařilo," vypráví Václavík, který z Brna zamířil do Ostravy v roce 2009.

Zajímavý příběh zažil ve finále extraligy Fořt. Dominikův bratr Tomáš totiž nedlouho předtím získal extraligové stříbro v hokejovém Zlíně. „Zlato mi hodně přál, i když je pořád dost zklamaný, že se Zlínem nevyhrál titul. Brácha se byl na posledním utkání podívat, ale já jsem hokejové play off kvůli tréninkům nestihl. Díval jsem se aspoň v televizi," říká třiadvacetiletý smečař původem z Lanškrouna.

Fořt v možný zisk zlata uvěřil až za stavu 3:1 pro Ostravu. Do té doby obhájce titulu z Budějovic působil klidně. „Všechno ze mě nakonec spadlo až po posledních dvou bodech, které zařídil blokem Zdeněk Haník. Blokuje výborně. Soupeř přes něj často hraje kvůli jeho malé výšce, ale to se nevyplácí. Nemám obavu, když jde útok přes jeho blok," směje se bývalý kapitán brněnského áčka.

Se 176 centimetry byl Haník nejmenší muž na palubovce, přesto blokem protivníky často deptá. „Bloky trénuji naplno. Je to jediná činnost, kde mohu získat body. Hrozně se v tom vyžívám," culí se šestadvacetiletý nahrávač, který v šestém duelu v pátém setu lehce propadl pochybnostem. „Už jsem moc nevěřil, že vyhrajeme. Představoval jsem si, jak ve středu pojedeme znovu do Budějovic," komentuje Haník závěr tie-breaku.

Zkrácenou hru získala Ostrava poměrem 17:15 a titul získala po sedmi letech. Po posledním míči přišlo na palubovce neuvěřitelné křepčení. „Vůbec nevím, co mi běželo po posledním balonu hlavou. Soustředil jsem se na blok Zdeňka Haníka, ten vyšel a pak přišla vlna spontánní radosti, když jsme na sebe všichni naskákali, mačkali se a na hřiště vběhli diváci," vzpomíná Václavík, jehož otec Zdeněk v Československu těsně před rokem 1989 zakládal beachvolejbal.

Kromě výtečného univerzála Petera Michaloviče pomohla Ostravě k titulu divoká divácká kulisa. „Před lepšími fanoušky jsem nikdy nehrál. Vyburcovali nás takovým způsobem, že jsme prostě nemohli prohrát," směje se Fořt, který stejně jako ve zbytku vítězných duelů po utkání spustil týmový vítězný taneček. „Chtěli jsme vymyslet legrační doplněk pro diváky a v posilovně nás napadl vítězný taneček. Spíš teda jakási série pohybů na hudbu. Chtěli jsme ho ob zápas střídat, ale nakonec byl ten první úspěšný. Z pověrčivosti jsme nic neměnili," hlásí Václavík.