Zlatý Palda vzpomíná na pohodu u klokanů

Jenže Michal Palinek život věnoval docela jinému podnikání, beachvolejbalu. Když se řekne český plážový volejbal, jméno mistra Evropy z roku 1996 vás napadne hned mezi prvními.

Palinek se k velkým úspěchům na rozpáleném kurtu vyšvihl z brněnské palubovky v Kounicově ulici, kde v dresu Zbrojovky vybojoval v roce 1990 památný a zatím poslední extraligový titul pro Brno. „Paráda a zase paráda. S jiným slovem Brno spojené nemám. Zažil jsem tady velkou pohádku. Vysoká škola pro mě byla na druhé koleji, hráli jsme špičkový volejbal a seznámil jsem se se dvěma velkými osobnostmi, Karlem Lázničkou a Zdeňkem Václavíkem,“ povídá čtyřiačtyřicetiletý rodák z Přerova.

Palinek před jedenadvaceti lety na hřišti zářil po boku nynějšího šéfa volejbalového svazu Zdeňka Haníka, nejslavnějšího z brněnského volejbalového klanu Mikysků Bronislava, nebo vedle pozdějšího uznávaného kouče Miroslava Čady.

„V Brně se sešla výborná parta. Nechci na nikoho zapomenout. Výborných lidí jsem potkal hodně. Třeba Honza Stejskal, to byl kovaný Brňák. Dělili jsme se na dvě skupiny, Brňáci a přistěhovalci, tedy kluci a studenti z kolejí. Rozuměl jsem si s Jardou Maňasem nebo Pavlem Staškem. Ten s námi nehrál, ale hodně volejbalu fandil,“ vypočítává.

Nejvýraznější osobnost své kariéry šestkového volejbalisty Palinek potkal na lavičce, kde tvrdou rukou vládl legendární stratég Láznička. „S Karlem mám hromadu zážitků. To se nedá v rychlosti vůbec vyjmenovat. Měl fantastické hlášky, které stály za to,“ culí se.

S Lázničkou si generace brněnských volejbalistů užila dosyta. „Měl jsem děvče v Praze a dojížděl jsem za ní. Chyběl jsem jednou na tréninku a Karel mě za to pořádně seřval. Říkal tomu semenec. Podruhé jsem už kvůli holkám nikdy nechyběl a sekal jsem latinu. Byl to velký trenér a budil respekt,“ vzpomíná hráč, kterému i přes méně výrazných 190 centimetrů Láznička na smečařských postech věřil. Úspěšný kouč si totiž potrpěl na mnohem vyšší borce. „Byl jsem výjimka a kupodivu jsem hrál v základní šestce. Měl jsem dobrou přihrávku a cit pro míč, takže na mě Karel sázel,“ dodává.

Sklepy a Melodka

To si pište, že Láznička a volejbal neznamená jen spojení dřiny a úmorných tréninků. Jižní Morava je i kraj výborné zábavy. „Jednou za čas jsme se vydali do vinných sklípků. Dva kluci měli známé u Bzence. To byl výborný kontakt. Vzali jsme kytary, zpívalo se, popíjelo a tužila se parta. Myslím, že tyto večírky znamenaly pro Zbrojovku záruku dobré hry. V Brně jsme zase chodili na Melodku, kde jsme se potkávali s baskeťáky, a do studentského klubu Véčko,“ usmívá se.

Zbrojovka si vítěznou sezonu užívala ve stínu politických událostí. Brňané slavili v roce 1990 titul a v ulicích rezonovala sametová revoluce. „Politiku jsem moc neřešil. Ostatní kluci tím žili trochu víc. Informace jsme měli a něco jsme slyšeli, ale žádnou agitační činností jsem neprošel. Sport byl tehdy pro mě číslo jedna, potom následovala škola,“ přiznává.

Palinek Brno považuje i za startovací dráhu pro pozdější kariéru beachvolejbalisty. Na palubovkách sice prošel kádrem v devadesátých letech supersilného Aera Odolena Voda, vyzkoušel si i dres Olympu Praha. Jenže od roku 1991 už pravidelně koketoval s plážovým pískem. „O beach se přičinil Zdeněk Václavík, který se zasloužil o vznik kurtů v Komíně na Káčatech. Brali jsme beach nejprve jako doplněk a letní přípravu. Z antuky jsme chodili odření a špinaví. A písek? To je pohodička. Člověk se plácá v měkkém, dá si sprchu a je zase fit,“ pochvaluje si.

Šikovný volejbalista se v roce 1990 s národním týmem podíval i na světový šampionát do Brazílie, ale brzkého přechodu k tehdy novému sportu nelituje.

„Na Brazílii vzpomínám dobře, i když jsme skončili devátí. To byl pro Československo neúspěch. Brazílie na mě udělala velký dojem. Hráli jsme v Riu v hale Maracaná a hned první zápas nás potkala domácí Brazílie. Nad hřištěm hulákal desetitisícový kotel a my jsme dostali sadu 3:0 na sety,“ krčí rameny.

Pamatuje si i na svoji premiéru v říši brazilské samby. „Šel jsem na hřiště poprvé v koncovce jednoho setu. Klepala se mi kolena, dostal jsem nahrávku, kterou jsem nesložil. I tak to pro mě je super výsledek. Vždyť jsme byli v elitní světové desítce,“ říká s odstupem času.

Zlatý písek

Následně se Palinek pustil cestou, která mu přinesla dvě olympijské účasti a zlatou medaili z mistrovství Evropy. Patnáct let jako profesionál stál s nohama zabořenýma po kotníky v písku a jiný stín než z kšiltu čepice na hlavě na kurtu nehledal.

„Olympiády pro mě znamenaly víc. Mistrovství Evropy jsme docenili až později. Evropské zlato si český volejbal nevozí každý den. Konkurence šla v současnosti nahoru a myslím, že naše hráče v brzké době podobný úspěch nečeká,“ přemítá muž, který největší úspěch kariéry vybojoval v roce 1996 v italské Pescaře s Markem Pakostou, s nímž okusil i atmosféru olympijské Atlanty.

K protinožcům do Sydney v roce 2000 odjel už s novým parťákem Martinem Léblem.

„Američané jsou stoprocentní fandové a v hledišti bylo pořád narváno. Austrálie je pohodová země. Kdo tam nebyl, vřele doporučuji. Klidně bych si olympiádu v Sydney střihnul ještě jednou,“ přeje si ještě jednou okusit vrcholnou soutěž v oblíbené zemi u australských klokanů.

Muž s přezdívkou Palda si nejvýznamnější sportovní událost pod pěti kruhy užil i jako fanoušek. „Viděl jsem basketbalový Dream team, tenis i šestkový volejbal. Jet na olympiádu a nekoukat na ostatní sporty? To je přece vždycky veliká chyba,“ uvědomuje si.

Palinek hrál patnáct let českou nejvyšší soutěž, dvanáct sezon bojoval v beachvolejbalové reprezentaci, ale v posledních letech se už zaměřil na jinou roli. Pomáhá mladým sportovcům jako kouč. „Trénuju ve Sportovní akademii Domyno, kde se připravují profesionální hokejisté, tenisté i amatérští nadšenci. Spolupracuju s bývalým bobistou Janem Kobiánem a trénuju beachvolejbalisty. Na vrcholu mojí práce stojí reprezentantky Lenka Háječková a Hanka Klapalová,“ doplňuje.

„Ještě loni jsem zvládl jeden mužský turnaj v Praze, ale mám problém s vazy v koleni a věnuju se už jen mixům. Donedávna jsem hrál s manželkou, vyzkoušel jsem si plážák se starší dcerou Nikolou a jednou už i s mladší Míšou,“ popisuje, jak na míč a vysokou síť nalákal i vlastní rodinu.