Brněnští volejbalisté včetně smečaře Jana Muroně si přivezli porážku 1:3 a pohárový konec. „Dřív tam snad bylo i kino. Na parketách je natažený taraflex a diváci sedí v divadelním hledišti," vypráví o středeční prohře Muroň.

Sedmadvacetiletý volejbalista se svými spoluhráči navíc v Bulharsku docela promrzl. V hale nepřekročila teplota hranici čtrnácti stupňů. „Ani mě to nepřekvapilo. Už po cestě jsme pochopili, že v Bulharsku není na hodně místech špičková životní úroveň. Jsou tam velké sociální rozdíly. Viděli jsme cestou třeba hodně rozbořených domů ve vesnicích," popisuje odchovanec brněnského volejbalu.

Jenže na podmínky si rozhodně nestěžuje. „To vůbec. Bydleli jsme ve tříhvězdičkovém hotelu, pořadatelé se o nás výborně starali a všechno klapalo," dodává muž, který si s jihomoravským klubem poprvé osahal mezinárodní volejbal. „O to víc mě vyřazení hned po prvním kole soutěže mrzí. S Gabrovem jsme mohli hrát lépe a postoupit. Možná už další takovou šanci jako hráč nezažiju," zamyslí se.

Brňané měli po domácí porážce 1:3 před odvetou strach z divokých bulharských fanoušků. Ti nakonec Gabrovo postrčili do další fáze soutěže. „Po prvním setu odvety jsme byli v tlaku. Drželi jsme soupeře pod sebou a dařilo se nám. Vlastní nedůsledností jsme je nakonec pustili do hry a chytili se i fanoušci," povídá.

Brno první sadu ovládlo a fandové koukali na palubovku lehce opařeně. „Nakonec udělali v hale bouřlivou kulisu. Nic extrémního, ale byli hodně živí. Třeba s Řeckem se to asi srovnat nedá. Tam je přímo plamenná atmosféra,"srov­nává.

Osm set příznivců v Gabrovu nakonec těšila bulharská výhra. „Hráli jsme poháry po pěti letech. Většina z nás poprvé. Bral jsme zápasy jako jeden z vrcholů kariéry. Moc jsem se těšil. Snad si z poháru vezmeme aspoň pozitiva do extraligy," uzavírá smečař.