Co rok, to bod neplatilo. O fous. Zrůstová chyběly pouhé dva body. „Nijak jsem na to nemyslela, jen taťka říkal, ať si to pořádně užiju,“ usmívala se křídelní hráčka, která si po úspěšném zápase zašla se spoluhráčkami na večeři.
Na víc nebyl ani prostor, ani energie. Nějaká ještě musí zbýt na středeční rozhodující duel. Fyzicky lépe jsou na tom zřejmě hráčky Valosunu. I když konec sezony se projevuje stále víc. „Ztrácely jsme zbytečné síly, abychom to urvali. Byli jsme v laufu a moc jsme chtěly vyhrát,“ vracela se Zrůstová k pondělnímu zápasu.
Šance na postup mezi nejlepší čtyři teď vidí lépe pro svůj tým. I když psychika pracuje. „Víc nervózní jsem byla v nedělním zápase. Po první výhře to ze mě spadlo. Teď máme dvě výhry v řadě, takže po psychické stránce na tom budeme líp. Teď máme navrch. Když budeme hrát jako doma, můžeme zvítězit,“ doufá střelkyně brněnského týmu.
Valosun se nehodlá zastavit ani před dlouhou cestou. Urazit musí dvě stě kilometrů. „Na cestování už jsem za ty roky zvyklá. Není to zase tak hrozné, máme pohodlí,“ usmívá se studentka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.