„U nás byla levná půda, levná pracovní síla, vše se zabalilo do holandských obalů a šup do Evropy. Od nich jsme to koupili s vidinou prodávat chřest u nás, což oni nedělali. Myslel jsem, že firmu zbavíme dluhů a pak prodáme někomu, kdo pochopí potenciál chřestu. Nebyli jsme zemědělci a nedokázali jsme si představit, že z našeho oboru skočíme do zemědělství, kterému vůbec nerozumíme,“ přiznává Jiří Šafář.

Jenže se zájemce nenašel, a tak panu Šafářovi nezbylo, než se chřestu věnovat naplno. „Chytlo mě to a snad jsem tomu i začal rozumět. Dnes nelituju,“ říká. 

Podotýká, že sice v mládí nadšeně na zahrádce něco pěstoval, ale vyučil se instalatérem, protože rodiče usoudili, že za předchozího režimu to je nejlepší cesta. Školu dokončil už po sametové revoluci, o instalařině neuvažoval, provozoval restaurace, obchodoval s akciemi. Až pak se mu do cesty „postavil“ chřest,“ vzpomíná muž, kterému lze říkat Král chřestu.

O této rostlině se říká, že ze všech druhů zeleniny je péče o ni bezkonkurenčně nejobtížnější. Vyžaduje specifickou lehkou písčitou půdu, kterých je na světě málo. Taková je právě v Polabské nížině na Mělnicku. Navíc tu pro ni panuje takřka ideální klima. „Náš chřest má výjimečnou chuť, mnozí tvrdí, že je nejsladší na světě. Čerstvý má obsah cukru až šest procent.“

Za jeden den o osm centimetrů

Chřest dokáže během dne vyrůst i o osm centimetrů. „Proto se pole prochází a sklízí každý den. Jeden den nesklidíte a zničí se plachty. Nesklidíte třetí den, zasvítí sluníčko, a chřest se takzvaně uvaří. Chřest má touhu růst i po sklizni, proto ho noříme na 24 hodin do ledové vody. Kdyby mířil hned po sklizení do obchodu, zhořkl by,“ popisuje rizika Jiří Šafář. Zajímavostí je, že trvá tři roky, než sazenice začnou plodit, do té doby se o ně musí pěstitel starat. 

O chřestu se říká, že je to superpotravina – obsahuje kyselinu listovou, vitamíny A a C, vápník i železo, má antibakteriální účinky, používá se pro zrychlení metabolismu, čistí střeva.

„Chřest jím na různé způsoby, ale nepřekonatelná je pro mě chřestová polévka. Nejvíce se ale chřest konzumuje s holandskou omáčkou. A v Německu nikdo nevyhazuje ani slupku s tvrdými vlákny, kterou připraví na másle, zalijí kuřecím vývarem a to je také lahůdka,“ tvrdí Jiří Šafář.

I dnes má chřest mnohdy nádech exotiky, ale pravdou je, že je to jedna z typických českých plodin. Lidstvo ho zná několik tisíc let, byl součástí hostin egyptských faraonů, Ludvíka XIV. či třeba Sofie Lorenové. V českých zemích se „zakořenil“ a v dobách Rakouska-Uherska mířilo naše „bílé zlato“ na stoly vídeňského císařského dvora. 

Sklizeň chřestu kolem Hostína trvá tak 70 dnů, sklízí ho kolem dvou stovek lidí. Šafářovic společnost pěstuje oba druhy, jak zelený, tak bílý, toho zeleného je zhruba 60 procent. Každoročně sklidí okolo 400 tun chřestu v hrubému stavu.

Většina produkce společnosti Český chřest z polí u Hostína zůstává v tuzemsku. Zájem o lahodný český unikát je i v zahraničí – míří do Holandska a Německa, ale klidně ho koupíte v Hongkongu či Dubaji. 

V dobách totality měl u nás chřest pověst buržoazní lahůdky. To se snad už změnilo. Právě díky společnosti Český chřest. Ten je rád, že má v rodině příznivce. Jeho starší šestnáctiletá dcera chřest sbírá, třídí, brigádně i prodává. „Musí pěkně od píky, aby měla představu o všem. Je úžasná v oblasti sociálních médií a blogerství, což je super pro propagaci,“ chválí dceru Jiří Šafář, chřestový král.