Budovu obchodního domu z roku 1893, která sousedila s Besedním domem, koupil pár let po jejím postavení podnikatel Karel Moravec. Do Brna přijel z Českých Petrovic. „Měl úspěch, takže začal přikupovat další prostory. Dnešní hotel je tak vlastně sestaven ze tří propojených budov,“ vysvětluje ředitel Karel Bušek, který hotel vede už pětadvacet let.

Slavia zůstala v rukou rodiny Moravců. Karel Moravec jej věnoval synovi Karlovi jako svatební dar. „Paní Moravcová, snacha původního majitele, vládla hotelu pevnou rukou. Její muž byl totiž velký bohém. Říká se, že vjel třeba do hotelové kavárny na koni,“ vzpomíná s úsměvem zástupkyně ředitele Marie Jarošová.

Během války byl Karel Moravec pět let v ruském zajetí. Po svém návratu se pustil do rozsáhlých úprav hotelu. „Nechal postavit kulečníkové i banketní sály, restauraci nebo kavárnu, jak ji známe dnes,“ vyjmenovává Bušek. Kavárna se stala oblíbeným místem studentů a na její návštěvy vzpomíná i Moravcův syn. „Ze školy to bylo ke Slavii blízko. Trávili jsme s kamarády čas na zahrádce před hotelem, ale tehdy Brno pulzovalo životem,“ přiznává potomek podnikatele Karel Parma. Vzpomíná i na svatební hostiny, které se v hotelu pořádaly. „Všichni ti, kdo tu měli svatbu, spolu zůstali šťastní,“ dodává nostalgicky Marie Jarošová.

Po válce zabral hotel stát a patřil pod sdružení Interhotel Brno. V té době zažil největší rekonstrukci v dějinách. „Pod budovami byl hradní příkop, který narušoval statiku. Všechno se muselo zbourat, takže zůstaly jen obvodové zdi. Trvalo to tři roky, během kterých se zaměstnanci rozprášili po dalších hotelech,“ popisuje ředitel Bušek. Podle něj by taková oprava v současnosti vyšla velmi draho.

Dnes hotel navštěvují hlavně zahraniční turisté. „Ročně tu máme kolem patnácti tisíc lidí. Slavie je pořád oblíbená, ale s pohostinstvím je to jako na houpačce. Někdy je plno, jindy ne,“ tvrdí Bušek. Podle něj je prý hotel živel. „Stále se tu něco děje. Nikdy jsme se nenudili,“ dodává s úsměvem ředitel.