Ten se rozhodl, že strojírenskou továrnu vybuduje na místě bývalého Bauerova cukrovaru, tedy v brněnském Králově Poli. Když se Porges rozhodl, že v průmyslově slibně vyhlížejícím Brně vystaví strojírenský podnik, neměl na realizaci svých snů peníze.
„Spojil se proto se svým bohatým bratrancem Augustem Ledererem a v únoru 1890 byla firma na světě. Tehdy ovšem nesla složitý název Brünn-Königsfelder Maschinenfabrik Lederer & Porges,“ popisuje začátky strojírny ředitelka správního úseku Královopolské Hana Halasová. Zpočátku menší společnost se vrhla do výroby vagonů, parních kotlů a vzduchových kompresorů. Zanedlouho se Královopolská začala věnovat i dřevozpracujícímu průmyslu a za pár let si získala mezinárodní uznání.
„V roce 1898 společnost získala ocenění na jubilejní hospodářské výstavě ve Vídni,“ říká Halasová. Navzdory tomu, že se strojírenskému podniku vedlo dobře, často jím zmítaly stávky dělníků. Jejich postavení bylo totiž před i během světové války bídné. Problémy vyvrcholily během hospodářské krize v třicátých letech. „Podnik stál před úpadkem. Pak přišla okupace a strojírna byla včleněna do říšské společnosti v Berlíně,“ vysvětluje Halasová. Zdevastované budovy a výrobní zařízení čekala po skončení války rozsáhlá rekonstrukce.
„Hlavním heslem poválečného období bylo ,roztočit kola továren‘. Oživení společnosti se dařilo, ale jen do příchodu komunismu, kdy byla Královopolská znárodněna,“ konstatuje Halasová. Jak říká, podnik měl štěstí v neštěstí. „Rozhodnutím ministra těžkého průmyslu získala společnost vlastní suverenitu a ještě během komunismu mohla spolupracovat s Cejlonem, Irákem nebo Basrou,“ vyjmenovává Halasová.
Dnes se společnost po privatizaci, spojené s řadou problémů, zabývá hlavně výrobou těžkých jeřábů, ocelových konstrukcí, zařízení pro petrochemii a je připravena zasáhnout i do jaderné energetiky. „Dá se říci, že Královopolská už je stabilizovaná. Zakázek je stále více,“ dodává Halasová.
