Podhůří Orlických hor bylo již od 19. století domovem světoznámé továrny na výrobu mlýnků Porkert, ve Skuhrově nad Bělou fungovala ještě před pár lety. Své jméno si však v nedalekých Kvasinách budovala od 30. let minulého století také firma Jawa Františka Janečka, která byla po řadu desetiletí vítaným zpestřením na zdejším trhu práce.

Jenže z původní továrničky, kde svého času vznikaly vozy jako Jawa Minor, historicky první verze Škody Superb, a pak třeba i kabriolet Škoda Felicia či kupé Škoda 110 R, se vyvinul kolos. V loňském roce z jeho výrobních linek poprvé v historii sjelo přes tři sta tisíc automobilů. To je dvojnásobek stavu, který byl aktuální ještě před čtyřmi roky. Na svých zádích mají rukama zdejších zaměstnanců vyrobené vozy vedle loga Škoda nápisy Superb, Kodiaq a Karoq, dále pak odsud vyjíždějí do světa exempláře SUV Seat Ateca.

Jedou na 18 směn

Zájem o modely, jejichž výrobu má tato automobilka na starosti je tak velký, že by se jich mohlo vyrábět ještě o minimálně desítky tisíc více. Jenže to není možné.

I když vlastně… Zdejší svařovna vyrobí každý den 1400 karosérií jednotlivých modelů, ale kompletních smontovaných aut vyrazí do světa o 250 méně.

Ze dvou souběžných linek vyjíždí každých sedmadevadesát sekund jedno vyrobené auto, aby absolvovalo první kilometry na testovací dráze. Zbývající se musí zkompletovat třeba v Německu nebo v Mladé Boleslavi. Také lakovna není dimenzována na takový počet svařených skeletů. Část se jich proto odváží pro barevné laky jinam a vrací se zase zpět. Výroba v továrně běží šest dní v týdnu, pracuje se v třísměnném provozu.

S ohledem na vysokou poptávku po kvasinských modelech Škody se tedy nabízí otázka, zda nepřidat další směny i v neděli? „Ne, to by ani technicky nebylo možné,“ vysvětluje ředitel závodu Jiří Černý. Zmíněné logistické operace, ale samozřejmě i doprava materiálu, přeprava hotových aut a dopravování zaměstnanců na pracoviště a zpět značně zatěžují zdejší silnice vybudované v poměrně členitém terénu a dimenzované na úplně jiné počty aut, než jimi v současnosti projíždějí.

Právě to je, podle starostky obce Kvasiny, která s továrnou bezprostředně sousedí, klíčovým problémem soužití místních a fabriky. To, že v obci krátkodobě či dlouhodobě žijí desítky až stovky nových zaměstnanců přistěhovaných často i ze vzdálených oblastí, prý velké konflikty nezpůsobuje.

Určité drobnosti podle starostky média zbytečně zveličila. „Faktické zásadní problémy s chováním zaměstnanců Škody ubytovaných v obci jsme nikdy neměli. Je to i zásluha zdejšího Koordinačního centra pro cizince. Daleko více obce v okolí Škody tíží obrovská dopravní zátěž související s přepravou materiálu i cestami zaměstnanců na pracoviště a zpět. Zde je bohužel vidět, že průmyslové zóny vznikají bez vybudování potřebné infrastruktury, což se následně velmi obtížně napravuje. Škoda se sice snaží dopady nárůstu provozu snížit, třeba tím, že organizuje autobusovou dopravu pro zaměstnance, ale je to málo. Naše obyvatele obtěžuje hluk, který auta projíždějící kolem jejich domů způsobují,“ uvedla starostka Alice Nováková.

Vyrostou obchvaty

Během naší návštěvy jsme si povšimli také trávníků s nataženými provazy hned vedle silnice probíhající souběžně s jednou stranou továrního areálu. Jednoznačně šlo o opatření, kterými se majitelé místních nemovitostí snaží zabránit, aby jim dojíždějící zaměstnanci parkovali na jejich pozemcích.

Na dopravu si však nestěžují jen v obcích, které mají automobilku takzvaně za humny, tedy v Solnici a v Kvasinách. Z opatření, která jsou pro zklidnění zapotřebí, je sice již leccos na papíře, ale realizace projektů, které má na starosti stát, se zpožďuje. „I když něco se přece jen dělá, říká Jiří Černý. Staví se podjezd pod tratí v Novém Městě nad Metují, letos by se měly začít budovat obchvaty Domašína a Solnice. Na klíčový obchvat Rychnova nad Kněžnou ale dojde až tak za pět či šest let,“ krčí manažer rameny. Je přesvědčen, že na tahu je spíše stát.

Místním rozšíření výroby v továrně přineslo nepochybně mnoho dobrého. Přesto se najdou i další problémy než nedostatečná dopravní infrastruktura. Díky Škodovce je v regionu dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v celém Česku (1,3 procenta), tedy snad kromě hlavního města, které se o prvenství s podhorským regionem často přetahuje. Kvasinská Škodovka nyní zaměstnává více než deset tisíc lidí.

Firmám chybí lidé

Tolik zaměstnanců okres nebyl schopen nabídnout, proto do něj zamířili i pracovníci z ciziny. Především ti z bývalých sovětských republik ze začátku dělali problémy, hlavně když byli pod vlivem alkoholu. Region se do té doby chlubil jednou z nejnižších kriminalit v zemi. S přílivem cizinců se bezpečnostní situace zhoršila. Díky náboru nových policistů, zavedení česko-polských hlídek, kamerovým systémům a prevenci se však podařilo tyto problémy razantně potlačit, ačkoli k dílčím excesům dochází stále.

Cizinci se podle policie nyní dopouštějí hlavně přestupků, nejčastěji těch dopravních. Podle šéfa rychnovské policie Zdenka Hlaváčka se podíl cizinců, páchajících trestnou činnost, loni pohyboval zhruba okolo 12 procent, což je oproti předchozímu roku pokles. „Nastávajícím problémem je řízení vozidel pod vlivem návykových látek,“ dodal.

Nízká nezaměstnanost a dobré platové podmínky ve Škodovce s sebou přinesly kromě zlepšení finanční situace velké části obyvatelstva i nedostatek lidí ve službách. Průměrný plat za loňský rok ve Škoda Auto převyšoval padesát tisíc korun. Najít pro svůj podnik kuchaře nebo číšníka tady nikdy nebylo těžší. Své o tom vědí například podnikatelé na horách, pro které je to hlavně v zimní sezoně složité. Škodovka navíc tlačí platy nahoru a málokterý malý soukromník jí v tom dokáže konkurovat.

„Kuchař a číšník jsou profese, které se špatně shání, a to už delší dobu. A někteří kuchaři odešli do automobilky. Takže se problém prohloubil. Měli jsme potíže. Teď jsme dorovnali stav, ale rok, rok a půl jsme hledali někoho, kdo by se k nabízené pozici kvalifikovaně postavil. Jeden však vypadne a budeme na tom stejně. Lidé v těchto oborech nejsou,“ říká Jiří Povolný ze společnosti Horská chata, která provozuje Srub Karolina v Deštném v Orlických horách. Uchazeči o práci jdou podle něj do Škodovky za penězi a „jistotou“, ale ne každý třísměnný provoz ustojí.

Výroba vozů Škoda v závodě Kvasiny.Pohled redaktora
Díky své profesi novináře jsem již navštívil řadu továren, kde se vyrábějí automobily. Všechny vypadají tak trošku stejně, všude říkají spojování karosérie s podvozkovými díly a pohonnou jednotkou svatba a všude mají roboty s neuvěřitelně ohebnými končetinami, které s milimetrovou přesností svařují stovky plechových částí auta k sobě.

V Kvasinách mě však kolega fotograf upozornil na jeden specifický zvuk. „Slyším tady klapot kopyt. Asi jsou to ty koně, které ládují do motorů,“ řekl mi s úsměvem. Zeptal jsem se našeho průvodce, co tento zvuk vydává. Dostalo se mi však málo poetické odpovědi: „To vydávají dopravníky, které posouvají auta na lince."

Do továrny v Kvasinách společnost Škoda Auto v posledních pěti letech investovala 11 miliard korun. Velká část hal nebo strojů jsou proto prakticky nové. Například logistické centrum zaujímá větší rozlohu než montážní hala.

Ve zdejším tréninkovém centru, kde mají i učebnu s virtuální realitou, jsem si vyzkoušel ovládání ještěrky vysokozdvižného vozíku. Po pár neúspěšných pokusech se mi nakonec podařilo umístit tenisový míček do příslušné obroučky.