Otevřeno nechává pouze v době oběda. Lidé si pro jídlo chodí k okénku, v případě restaurace U Kozáka funguje i rozvoz. „O výdělku se vůbec nedá mluvit. Pořád se držíme, ale je to bída,“ shrnuje podnikatel.

Jeho podniky přežívají i díky rozumné dohodě s majiteli prostor. „Jsou naštěstí ochotní posečkat s placením nájmu nebo i třeba něco z něj ulevit,“ vysvětluje.

Nejhorší podle Podsedníka na celé situaci je délka trvání. „Táhne se to už dlouho. Nemůžeme takhle fungovat roky,“ říká Podsedník.

Se zajištěním provozu a vyplacením zaměstnanců mu pomáhá podpora od státu. I když chodí pozdě, se zpožděním tří až pěti měsíců. „Mezitím musíme zaplatit nájem, musel jsem si proto vzít úvěr. Podporu pak stát vyplácí na základě toho, že máme všechno zaplacené," sděluje restauratér.

Dobu nuceného zavření podniků tráví i vylepšováním prostor podniků. „Připravujeme se, až budeme moct otevřít. Čas využíváme opravám, renovacím, rekonstrukcím," ujišťuje Podsedník.