Působil totiž jako vyučený hodinář ve státní firmě až do sametové revoluce. Pak ale nastal obrat, díky kterému je dnes jeho rodinné hodinářství v Rašínově ulici po sedmnácti letech existence jednou z neznámějších společností v Brně.

Možnost založit si vlastní firmu se Františku Hanákovi naskytla v devadesátém roce. „Klenoty tehdy rozprodávaly své prostory a já se toho chytil. Navíc jsem měl už delší dobu chuť se osamostatnit a zkusit pracovat sám,“ vzpomíná dnes jednašedesátiletý podnikatel, jehož rodina se věnuje hodinářství po generace.

Díky kontaktům ze Švýcarska se soukromý podnik rychle rozjížděl. Hanák se stal dokonce prvním v zemi, kdo mohl prodávat hodinky věhlasné značky Omega. „Člověk si myslí, že prodávat tyto věci je jednoduché, ale Švýcaři si důkladně vybírají ty, komu budou věřit a dodávat,“ připomíná Hanák.

Situaci mu podle jeho slov ulehčil i fakt, že od prvopočátku stála po jeho boku manželka. „Hodinářství máme asi v krvi, protože žena se začala věnovat servisu. Ve firmě se nám daleko jednodušeji komunikovalo a o sedm let později se k nám přidal i syn,“ pochvaluje si hodinářský odborník, v jehož společnosti dnes působí celá rodina.

Na stereotyp si ale nestěžuje. „Naštěstí děláme každý úplně jiný druh práce, takže se v moc nepotkáváme. Ponorkovou nemoc jsme s manželkou zažili snad jen v začátcích,“ směje se Hanák.

To, že ve výkladních skříních hodinářství zákazníci najdou už jen dražší kusy, prý není náhoda. „Dříve jsme tu měli i budíky nebo kuchyňské minutky, ale dnes jsou těch věcí plné hypermarkety. Rozhodli jsme se soustředit na kvalitní, i když drahé hodinky. Nouzi o klienty ale nemáme,“ vysvětluje sedmatřicetiletý Dalibor Hanák, který spolu se svým otcem firmu vede, a který pomáhal zakládat i další pobočku v centru Brna na Josefské.

Oba tvrdí, že se lidé za poslední léta naučili investovat do kvality, takže za hodinky utratí klidně i desítky tisíc korun. „Bohužel někteří zákazníci ještě neumí být trpěliví. Někdy se totiž na vybrané kusy musí čekat třeba i rok,“ podotýká Hanák.