Jedním z těch, který toto prastaré povolání vykonává již úctyhodných dvacet let, je i Pavel Král. Jeho rychloopravna obuvi sídlí přímo v centru Brna v Josefské ulici. Za celé tři roky působení mu v ní prošlo rukama více než patnáct tisíc párů bot.

Místo je důležité

Cesta k nynějším prostorám byla ale daleko složitější, než Král zprvu sám předpokládal. „Začínal jsem po revoluci v Zastávce u Brna, ale chtěl jsem se dostat přímo do města. Kdykoliv jsem si vyhlédl místo, zadlužil se, abych si obchod vybavil, tak jsem nakonec zjistil, že v té oblasti to nebude fungovat,“ vzpomíná na své začátky dnes jedenačtyřicetiletý Král.

Se svým obuvnictvím se stěhoval už více než pětkrát. „Měl jsem bohužel smůlu na prostory. Všude jsem vydržel maximálně čtyři roky, pak vyměnili obuvnictví za kanceláře,“ popisuje smutně obuvník. Podle něj právě za tři až čtyři roky může obuvník teprve zjistit, jestli se mu bude dařit.

„Až pak poznám, že jsem si vybral dobrou oblast, kde za mnou lidi budou chodit. Chce to obrovskou trpělivost, ale tu má jen málokdo. Často se tak stává, že po dvou letech začínající podnikatelé krachují,“ tvrdí Král. Dnes je ale s místem i lidmi spokojený.

„Zákazníci si k nám našli cestu. Denně se tu objeví kolem pětadvaceti lidí, a přitom máme zakázky ještě asi z deseti sběren, které jsou po celém Brně. Opravujeme nejčastěji podrážky a podpatky, což se dá zvládnout od pěti minut nahoru,“ popisuje Král, kterému v opravně pomáhá i jeho žena.

Obuvníků ubývá

Na druhou stranu prý ale obuvnické řemeslo upadá. „Boty, které se vyrobily dříve, vydržely třeba i čtyřicet let. Dnes je to sice desetkrát méně, ale přesto si lidé raději koupí nový pár bot než by si je šli opravit,“ vysvětluje své zkušenosti Král.

Podle něj je obuvníků daleko méně než kdysi. Ševcovské řemeslo totiž vymizelo ze škol. „Otázkou je, kdo nám bude spravovat boty, až bude moje generace v penzi,“ dodává s úsměvem Král.