Brňané v té době začali navštěvovat nový kožešnický závod Josefa Hlávky, který se ve svých třiadvaceti letech rozhodl dát na podnikání. Dopracoval se dokonce k vlastní farmě nutrií. Hlávkův kožešnický závod nebyl známý jen v Brně.

„Byla to speciální společnost, která měla výbornou reputaci v celém jihomoravském regionu. Mezi zákazníky firmy patřily i jednotlivé kožešnické společnosti,“ uvádí ve své knize Kronika řemesel, obchodu, živnosti a výroby Jan Cekl. Jak sám tvrdí, Josef Hlávka patřil mezi mladou a dravou generaci. „Po studiích začal pracovat v kožešnické firmě ve Znojmě, pak už byla otázka času, kdy si otevře vlastní společnost,“ tvrdí Cekl.

Josef Hlávka nebyl jen obyčejný obchodník. Už během studií se rozhodl věnovat pozornost chovům zvířat na farmách. „Nechtěl ustrnout a zůstat nehybně na jednom místě. Hodně cestoval a snažil se získat co nejkvalitnější kožešiny,“ podotýká důrazně Cekl.

Obchod i chov

Moderní a skvěle zařízená prodejna brněnskému podnikavci nestačila. Pět let po otevření závodu se rozhodl, že si zařídí vlastní zdroje kožešin.

„Otevřel si farmu s nutriemi, které mu poskytovaly levnější kožešiny. Tehdy jeho farma neměla obdoby, byl prvním v zemi, který se něco takového rozhodl založit. Většinou se zakládaly farmy lišek stříbrných nebo bobrů, ale pouze v severských státech,“ vysvětluje Cekl. Podle něj ale byly nutrie výhodnější. „Jsou to zvířata s kvalitní kožešinou a jejich chov je relativně levný. Nemusí se totiž krmit výhradně masem, stačí nenáročná mixovaná krmiva,“ objasňuje Cekl.

I díky těmto zvířatům, připomínajícím zčásti bobra a zčásti krysu, se podnik Josefa Hlávky dostal mezi uznávané kožešnické firmy. Dnes však není v Brně po kožešnickém závodu ani památky. Místo původní ulicí Kostelní Brňané procházejí Jakubským náměstím, aniž by tušili, že zde před více než sedmdesáti lety působil velký podnikatel.